Román 
Temnou chodbou je podle anotace příběh určen mládeži, ale podle mého názoru obstojí i před mnohem staršími čtenáři. Žánrově jde o napínavý příběh s hororovými a detektivními prvky. Knihu vydalo nakladatelství Baronet.
Autorka, Američanka Lois Duncan, se proslavila hororovými příběhy pro dospívající mládež, které posloužily jako předloha k televizním inscenacím a filmům. Asi nejznámější je film Tajemství loňského léta, který mohli zhlédnout i čeští diváci. V tomto hororu jsou hlavními hrdiny dospívající a nejinak je tomu i v knize Temnou chodbou.
Hlavní hrdinka se jmenuje Kit Gordyová a je jí šestnáct let. My se s ní poprvé setkáváme ve chvíli, kdy ji matka a nevlastní otec odvážejí do prestižní internátní školy na venkově. Autorka nastínila situaci, načrtla povahy Kit a jejích rodičů, ale větší prostor jim nedala. Víc než Kit je v tomto příběhu důležitější internátní škola, která se nachází ve staré budově obestřené tajemstvím souvisejícím s dávnou tragédií. Pokud vás od čtení knih pro mládež odrazují pasáže, v nichž se hlavní hrdinové předvádí coby ukázkoví puberťáci, pak nemusíte mít obavy, nic takového vás tady rozhodně nečeká.
Kit připadá celá škola zlověstná a intuice ji radí, aby utekla co nejdál. Budova působí strašidelně a na klidu jí nepřidá ani to, když se seznámí s ředitelkou internátu a její hospodyní. Kit cítí, že něco visí ve vzduchu, ale nedokáže přesně říct co. Během několika hodin se seznamuje s nepočetným pedagogickým sborem a třemi dívkami, které byly přijaty ke studiu. Kit zaráží různé věci, ale ředitelka internátu má pro všechno přijatelné vysvětlení, proto se dívka podvolí a ubytuje se.
V této fázi cítí i čtenář, že něco visí ve vzduchu. Otázka je co. Odkud přichází nebezpečí? Z budovy? Z učitelů? Ze spolužaček? Autorka je dobrá vypravěčka, ale víc než dialogy bych vyzdvihla její popisy a schopnost zachytit atmosféru děsu. Nevím, jak to dokázala, ale já se vžila do hlavní hrdinky a měla jsem pocit, že jsem v internátě s ní. A přiznám se, že při líčení některých epizod mi běhal mráz po zádech.
První záhadné události na sebe nenechají dlouho čekat. Kit se těší, jak se v klidu vyspí, jenže v noci se přihodí několik věcí, nad nimiž zůstává rozum stát. Kit se snaží chovat racionálně, nechce podlehnout panice, ale záhy je zřejmé, že v domě je cosi, co je mnohem silnější než ona.
Záhadné věci se dějí i ve dne, Kit začíná mít pocit, že blázní, a její spolužačky jsou na tom podobně. Všechny dívky se proti své vůli začínají měnit a pozorují u sebe schopnosti, které nikdy nemívaly. Tyto jejich vlohy působí na první pohled nevinně, čtenář však moc dobře ví, že tohle je jen úvod. Pravda je, že vás čeká příběh plný nečekaných zvratů a šokujících překvapení.
Kit si neví sama se sebou rady a stejně jako čtenář netuší, kdo je její přítel a kdo nepřítel. Navíc se cítí sama. Zaměstnanci mají zákaz se s ní bavit, spolužačky se chovají všelijak a podpory zvenku se nedočká, protože někdo krade její dopisy rodičům a kamarádům.
Autorka se nespokojila s tím, že by v příběhu byla pouze jedna strašidelná linie. Něco se týká školy, něco se týká studentek a něco se týká samotného domu. Kniha je napínavá od první do poslední stránky a řeknu vám, že je mnohem lepší než mnohé thrillery určené dospělým čtenářům.
Originál: Down A Dark Hall, 1974
Překlad: Jiřina Stárková
Baronet, Praha 2013
176 stran
http://baronet.cz/
