Starožitníkem z názvu je barcelonský antikvář Artur Aiguader, vášnivý milovník starých předmětů a historie, skrývající se v nich. Tomuto elegantnímu gentlemanovi ze starých času však autor vyhradil jen první kapitolu – teprve Arturova smrt vše rozvíří…
Ačkoli – vše začalo náhodným objevením prastarého deníku stavebního mistra Casadevalla, který se podílel na stavbě katedrály. Tento deník ukrýval tajemství, pro které byl někdo ochoten i zabíjet, a tak zabil jeho nynějšího majitele. A protože se Artur o nálezu deníku zmínil před smrtí i svým přátelům – starožitníkům, máme tu tři jasné podezřelé.
To ale předbíhám – tou opravdu hlavní postavou tu je spisovatel Enrique Alonso, Arturův adoptivní syn, žijící si ve vzdušných zámcích a mimo realitu, jak to umí jen zapálení umělci. Arturova vražda však krutě otřese jeho soukromým světem a uvrhne ho do hluboké deprese, ze které se jen občas vynoří, aby zařídil pohřeb a vše potřebné. Z otcova posledního dopisu těsně před smrtí Enrique pochopí důležitost starého deníku, který se jen zázrakem nedostal do rukou vraha. Jeho vyluštění i všechna rizika teď přecházejí na mladého spisovatele. Není náhoda, že ho velmi brzy osloví Arturovi nejbližší přátelé s tím, že by od něj rádi odkoupili obchod i s inventářem, když se o něj Enrique očividně nebude zajímat. Šlechetné gesto, nebo vypočítavý tah? Jeden z nich má třeba na mysli velmi konkrétní část inventáře…
Enrique se z pocitu povinnosti a touhy po dobrodružství rozhodne vypátrat otcova vraha sám, bez pomoci policie. Naštěstí má tolik soudnosti, že do toho nejde úplně sám, přibere si několik pomocníků – bývalou ženu Bety, kamaráda soukromého detektiva Carlose, i krásnou Mariolu, dceru mistra starožitnického cechu. Zdá se, že deník skrývá stopy k nalezení Božího kamene, nádherného smaragdu, který podle legendy tají velkou moc. A někdo touží po moci tak silně, že půjde i přes mrtvoly…
Kniha se hlásí k pokračovatelům románů ve stylu Dana Browna, a opravdu, podobnost tu je – otec/mentor je zavražděn a potomek/žák pátrá po příčinách smrti a přitom narazí na velké záhady historického/náboženského původu. Rozdíly tu však jsou také. Sánchez se soustředí na psychologii postav, kultivovanost projevu a autenticitu reálií, zatímco Brown umí psát napínavě. Jistě, v tomto románu dojde k několika vraždám, ale i ta nejvypjatější chvíle ve finále knihy je popsána tak květnatě a elegantně, až ztrácí na dramatičnosti. Autorův precizní a vytříbený styl totiž někdy až přebíjí děj a je proto nutné se na čtení opravdu soustředit.
Starožitník je kultivovaným příběhem o Barceloně, kabalistických tajemstvích a katedrále, zároveň je asi tím nejpoklidnějším dobrodružným románem, co znám…
Originál: El Anticuario
Překlad: Simoneta Dembická
Vydala: Jota, 2010
421 stran
www.jota.cz
