Setkání v Praze, s vraždou

Zpočátku může detektivka působit trochu zmateně a nepřehledně, protože sledujeme několik dějových linií. Soud pana Krále s bývalým estébákem kvůli majetku, vztah mladého policisty Přemka Nejezchleby (Pavel Liška) s jeho dívkou Věrou Hořejší (Lucie Vondráčková), jejíhož tatínka hraje Jiří Menzl, který spolupracoval se Škvoreckým už v šedesátých letech. A právě tento Oscarem ověnčený muž ještě s třemi dalšími („Cimrman“ Jan Kašpar, Pavel Landovský a nám už známý Jan Tříska) cosi plánuje a diváci mohou uvažovat, jestli jde o vraždu.

Sledujeme také kanadské turisty. Lucčin Saxband má koncert, který navštěvuje i Přemek se svojí přítelkyní. A vychází najevo, že Anka se jako malá znala s jejím tatínkem. Autorem hudby na koncertu, ale i v celém filmu je Laco Deczi.

Přijde samozřejmě i čas na vraždu. Obětí je právě bývalý estébák Bubeník (Jan Pohan), který i ve svém věku, ač ženatý (manželku hraje Jana Adamová), měl milenku a jedna mladá dívka kvůli němu chtěla spáchat sebevraždu. Ostatně právě jako sebevraždu by případ rád uzavřel Přemkův šéf kapitán Vodička (Pavel Kříž), ale Přemek chce svému prvnímu mordu přijít na kloub. Pátrá a pátrá, od balistika (Jaroslav Kepka) se dozvídá o historii (sebe)vražedné zbraně, na stopu se dostane i čtveřici mužů, mezi nimiž je tatínek, znovu se setká i s paní Lomnickou. A mimochodem – patologa zahrál v televizi se objevující sexuolog Petr Weiss.

Kromě záběrů z prvního a posledního koncertu můžeme v průběhu příběhu několikrát sledovat mezi jednotlivými scénami krátké záběry na hrající dívky, mezi nimiž je i jedna černoška. Sice pokoukání na spoře oděné slečny, možné jen trochu zbytečné (a pro někoho prodlužující) proložení.

Oproti knižní předloze zde přicházíme o zvláštnost Škvoreckých, kdy je každá kapitola vyprávěna z pohledu někoho jiného. Zcela zde byla vyškrtnuta vedlejší zápletka, kdy Lucčina kamarádka pátrá po svém otci, stejně tak jsme přišli o vtipný motiv, který se týká přepravy lahodného sachert dortu z Vídně do Prahy. Dostatečně zde nebylo zdůrazněno, že paní Anka šťastně vdaná a Lucčin manžel se objevil takříkajíc z ničeho nic. Krom toho Přemkův šéf je v knižní verzi už starší pán.

Hlavní detektivní zápletka byla ale ve scénáři Josefa Eismanna (a autor odpustí, pokud byly věci vynechány z rozhodnutí paní režisérky či dramaturgie) zachována a představila Pavla Lišku v neobvyklé roli. Jeho policista není žádný drsňák, ale nesmírně hodný, laskavý člověk a jeho váhání, jak si vlastně počít s případem – zabili přece odporného estébáka! – patří pro mě k největším kladům filmu. Nedivme se, že váhá, když by vrah mohl být i tatínek jeho dívky. A kdo by neváhal kvůli Lucce Vondráčkové? Komunistické stíny ale nejsou jediné, které osobnost mrtvého zahalují, ještě je třeba zmínit nacistické. Vypořádávat se hned s dvěma epochami v jednom díle, navíc detektivce, rozhodně není něco běžného a autoři si rozhodně zaslouží pochvalu. Přesto dodejme, že u Škvoreckého není ani jedno téma novinkou. Najdeme ho třeba ve známých Hříších pro pátera Knoxe – zajímavostí je, že v knize jde o nacismus a v později se odehrávající televizní verzi o komunistickou minulost.

Jak bylo slibováno a jak jsme se následně mohli přesvědčit, ve filmu se objevila celá řada dobrých herců, i takových, které tak často nevídáme. Možná ale právě velké množství herců (a vlastně velké množství postav v příběhu Škvoreckých) neumožnilo, aby zde každý dostal velký prostor. Ale ve Filmu o filmu říká režisérka Jitka Němcová o tom, že „není malých rolí“.

V téměř novoroční detektivce, která ale nebyla žádným oddechovým pokoukáním, hráli i malé role velcí herci. A napsali ji velcí autoři. Přestože bych film nehodnotil sto procenty, rád ho uvidím znova.