Oscar Wilde se kdysi skutečně setkal se sirem A. C. Doylem. A nyní se tito dva spolu pouští do zcela fiktivního pátrání v románu, který v sobě kombinuje Wildeovy konverzační hry a Doylovy důmyslné detektivní případy…
Jako měl Sherlock Holmes svého zapisovatele a přítele Watsona, tak zde nám případ otřesných vražd podává Robert Sherard, nejlepší přítel Oscara Wildea. U všeho byl, dosvědčí to a může o tom vyprávět. Ačkoli nebyl u setkání Oscara s panem Doylem. Ti dva se potkali na večeři s nakladatelem a Wilde se rozhodl, že bude mít Doyla rád. Zahrnul ho do své přízně, zaplavil vodopádem své nezadržitelné výmluvnosti a požádal ho o radu ve věci vraždy. Teprve nedávno vyšla Studie v šarlatové, Doylův první počin s geniálním detektivem. Oscar to četl, pochopil fintu a čtenáři se teď mohou bavit tím, jak slavný dramatik po vzoru Holmese vynáší brilantní dedukce získané pouhým pozorování detailů. Ubohý venkovský lékař pan Doyle nemá jak se před šarmem hýřícím Oscarem bránit, a tak jen žasne a pokouší se mu skočit do řeči. Je to vážně legrace.
Wilde našel tělo zavražděného hocha, a i když mlží, v jakém vztahu k němu byl, jeho vraždu chce potrestat. Ale druhý den mrtvola zmizí – a role se obrací. Wildeovi se nedostává slov a Conan Doyle briskně vyslýchá. Inspektor Scotland Yardu Fraser se o případ bez mrtvoly zdráhá zajímat, a tak se vyšetřování přeci jen ujímá proslulý bonviván, známý svou nevypočitatelností, hýřivostí a sklonem k proslovům.
Během čtení mi došlo, že vypravěč Robert Sherard není jen tak někdo, že to skutečně byl živoucí člověk, spisovatel a hlavně autor několika životopisných knih o Wildeovi. Což mě kapku zneklidnilo a dívala jsem se pak na každou další postavu s podezřením, jestli mi zas neunikl nějaký důležitý básník nebo reálná perzóna, kterou bych měla znát. Některá povědomější jména bylo proto třeba prověřit…
A rozložení postav v prvním dějství? Conan Doyle hryže nezapálenou dýmku, aristokratický inspektor Fraser ztrácí vyrovnanost ve společnosti své snoubenky Veroniky Sutherlandové, do které se bláznivě zamiloval Sherard, a mezi nimi se Oscar vyhřívá v paprscích obdivu. Mluví se tu hodně, inteligentně a vtipně, zato vyšetřování někdy musí ustoupit naléhavějším záležitostem a počkat, až Wilde, kterého honí termíny, dopíše další část Doriana Graye. Jinak Wilde vyšetřuje potají pomocí svých špehů a neříká zdaleka všechno svému příteli Sherardovi. A tak mají čtenáři více možností poznat náročnou osobnost velkého barda, jeho manželku i slabost pro krásné mladíky…
Sherard svůj příběh vypráví zpětně, a tak ví, že za pět let od líčených událostí bude Wilde obviněn z nemravného chování, pobude si ve vězení a zemře všemi opuštěn. Prozatím je však ve své nejlepší formě – a já neodolala a vypisovala si ty nejpovedenější bonmoty, u kterých mi jen nebylo jasné, jestli jsou původní nebo Brandrethovy. („Básník přežije všechno kromě tiskové chyby.“)
Fascinovalo mě, jak autor dokázal s pomocí Sherardových knih, dokumentů a korespondence naprosto dokonale oživit legendárního šviháka a mistra konverzačních komedií. Když si zde odmyslíme fiktivní detektivní motiv, dá se román s klidem číst i jako svérázný životopis, mnohem čtivější než nějaká suchá fakta. Byť ze stránek čiší obdiv k velkému dramatikovi, nebojí se však na druhou stranu prohlásit, že Wilde sesutý k zemi vypadá „jako sviňucha vyvržená na mělčinu…“
Jako třešinka na dortu tu je tolik paralel s Doylovými příběhy – nejen nečekané dedukční schopnosti amatérského detektiva, ale i malí odrbaní špehové v ulicích, pomaleji chápající společník a samozřejmě velké finále, dávající naprostý a děsivý smysl. Členové Společnosti Sherlocka Holmese budou asi kroutit hlavou, ostatním se však nápad, jak Wilde nenápadně i nápadně inspiroval A. C. Doyla v jeho tvorbě, bude velmi líbit. Já se bavila.
Závěr je přímo ukázkový, Velký detektiv si sezve všechny zúčastněné (tedy ty, kteří zůstali naživu) a konečně policii odhalí vraha. Čtenář má určitou šanci na vlastní tip, ale naštěstí si autor nechal v rukávu pár trumfů, které dokáží překrásně vyrazit dech a donutit čtenáře k přehodnocení mnoha názorů… Vyústění je tedy velmi důmyslné, příjemně uspokojivé a naprosto wildeovské…
Originál: Oscar Wilde & The Candlelight Murders, 2007
Překlad: Klára Šurmová
Vydalo: Domino, 2011
282 stran
www.dominoknihy.cz
