Kdyby všichni soukromí detektivové věděli o existenci jistého Archyho McNally, pukli by závistí. Protože nikomu z nich se ani nesnilo, že by vstával na desátou, z floridského sídla svých rodičů se vybatolil na dvanáctou, sem tam někomu brnknul o informaci, zajel někoho vyzpovídat, a pak šel na tenis s kámošem a do baru, a večer si zaplaval v Atlantiku. Takhle si ten McNally vážně žije.
Je pravda, že není tak úplně soukromé očko. Pracuje v otcově právnické firmě, kde zajišťuje „diskrétní šetření.“ Ale práci soukromého detektiva se to hodně podobá. (Normálně bych mu záviděla taky, ale Archy má zdravý nadhled a sebe i své okolí glosuje s naprosto pohodovým a sympatickým humorem, že mu to jeho flákačství nemůžu mít za zlé.)
Archyho si najme jedna bohatá dáma, jejíž odrostlý synáček se zamiloval a chce se ženit, a starostlivá matinka si chce být jistá důvěryhodností své budoucí snachy, kteroužto má Archy prověřit. Setkání s Theodosií je však pro Archyho fatální, protože se do ní víceméně zamiluje, což se vyšetřovatelům zřídkakdy vyplatí. V průběhu pátrání po čemkoli z Theii minulosti ale v okolí dojde ke třem vraždám, které spolu nejspíš dost souvisí, a Archy se rozhodne přijít jim na kloub, ať to stojí, co to stojí…
Dlouho jsem přemýšlela, koho mi ten neskutečně ukecanej frajírek připomíná, až mi to došlo – Archieho Goodwina, pravou ruku Nera Wolfa. Je to náhoda nebo záměr, ti dva tak podobní Archibaldové?
(Pro zajímavost jsem zkusila přečíst i jeden díl od Larda. Ale jeho „McNallyho výzva“ se od Risku liší nejen autorem a překladatelem. Chybí jí ten drzý šarm, vitalita, nikdy se mi prostě nestalo, že by mě nahlas rozesmála nějaká Archyho hláška tak, jako v původním Sandersově Risku. Lardova Výzva mě kapku zklamala, je to podle mě slabý odvar, nedokonalá napodobenina originálu…)
Nakladatelství: BB art, 1997
Překlad: Gerik Císař
246 str.
