Představte si roztomilého plyšového méďu, jak ho navštíví plyšový holub. Zní to nádherně idylicky jak z nějaké pohádky pro děti. Jenže tahle kniha švédského autora, který se skrývá za pseudonymem Tim Davys, rozhodně pro malé čtenáře není určena, přestože v ní vystupují plyšáci; slova písničky Dády Patrasové „když všude je plyš, tak se totiž neuhodíš“ tady ale rozhodně neplatí.
V bytě Erika Medvěda a Emmy Ramlice se jednoho dne objeví Nicholas Holub se dvěma gorilami a jasnou výhrůžkou k tomu. Holubovo jméno se objevilo na Seznamu smrti, a pokud se Erikovi nepodaří Nicholase ze seznamu vyškrtnout, Emma to šeredně odskáče. Byt poničený Holubovými gorilami mluví za vše. Usazenému ženáči Erikovi, který byl den předtím na flámu s kolegy z práce, nezbývá než rychle jednat a kontaktuje tři své kamarády z dob minulých, kdy jako mladí pracovali pro pochybné kasino pochybného mafiána Nicholase. Postupně tak navštěvuje Tom-Toma Vránu, Sama Gazelu a Hada Marka. Zatímco první dva se nechají lehce přemluvit, Had se pořádně vykrucuje a pomůže až jistá výhružka, a přesto se zdá, že Erikovi tak úplně pomoc nechce a radši by se ze všeho vykroutil. Nakonec z nich je tedy velká čtyřka se snahou vypátrat Seznam smrti a vlastně tak zachránit Erikovu manželku.
Postupně se dozvídáme, jak se to s plyšákama má. Uzavírají sňatky a z jistých náznaků vyplývá, že si i užívají pozemských radovánek, děti se jim však nerodí, ty rozvážejí z továrny dodávky na základě Seznamu mláďat. Jeho existence je jistá, spronější už je to se Seznamem smrti. Vyprávějí se různé mýty o něm, ale jestli skutečně existuje… určitě jezdí dodávky, které vždy v noci nabírají staré plyšáky a odvážejí je pryč. Kam vlastně? Dělají tak ale na základě Seznamu smrti? A stojí za ním Magnus, jakýsi bůh ve světě plyšů, nebo nějaký jeden konrkténí plyšák? Nebo můžeme rozplétat úvahy o tom, že se snad jedná o řízení osudu plyšáků nějakou lidskou bytostí? Přes sledování Dodávek smrti se naše čtveřice snaží všemu přijít na kloub.
Pátrání po Seznamu smrti ale není jedinou linií, kterou kniha nabízí. Je tu několik jiným druhem písma typograficky odlišených kapitol pojmenovaných vždy Soumrak (s příslušným číslem), ve kterých máme možnost nahlédnout do myšlenek kohosi, kdo pravděpodobně za seznamem stojí. Pak jsou tu také kapitoly v ich-formě z pohledu Erikova dvojčete Teddyho Medvěda. K nerozeznání podobní, přesto každý jiný. Teddy vzpomíná, jak se dozvěděl, že jeho bráška krade, vypráví třeba také o tom, jak Erik odcházel v noci z domova a jak ho jednou sledoval právě do Holubova kasina. Erik je ten špatný, zatímco Teddy chtěl být vždy dobrým medvědem. Co čtenáře ale hned v první kapitole z Teddyho úst zarazí je, že si původně měl brát Emmu on! Kromě záhady se Seznam smrti je tak čtenářům pomalu rozkrýván také další tajemný příběh – jak to vlastně s bratry bylo a jak vážné je to s Teddyho touhou po činění dobra. Tím ale Tim Davys nekončí, naservíruje nám ještě kapitoly vyprávěné z pohledu jiných plyšáků – třeba drsné spontánní přerýravné vyprávění téměř bez interpunkce nebo smutný osud plyšáka Hyeny.
Právě kombinováním hlavní linie honby za Seznamem smrti a dalšími pasážemi si s námi autor pěkně pohrává. Nejenže nám tak dává nahlédnout do myšlenek plyšáků, třeba ty Teddyho jsou navíc místy hodně filozoficky laděné, hlavně tak ale přispívá ke stupňování namětí, kdy se musíme pár stránek věnovat četbě něčeho jiného, než je dobrodružsví Erika a jeho kumpánů.
Seznamy smrti jsou sice něco ze světa plyšáků a jejich města, kde jsou jasně dané změny počasí v průběhu dne (kromě vzniku a konce jejich života jedna z mála odlišností se světem lidí), ale otázka konečnosti života a otázek, co bude po smrti, jě něco, co tíží i lidi.
Plyšáci jsou vyplněni vatou a místo rukou píše Tim Davys o Medvědových tlapách, kopytech Sama Gazely, popisuje, jak Had řídí auto (jen si to schválně představte…), jinak je to ale popis pořádně drsného světa. Sam Gazela je homosexuální prostitut, který asi zrovna nebazíruje na něžnostech, navíc bere spousty jakýchsi prášků, pije se tu alkohol (už jen třeba flám v úvodu knihy) a taky se tu zabíjí. A jak už jsem naznačil a jak se postupně v průběhu knihy utvrzujeme, práce v kasinu také nebyla nijak pohodová…
Důležitá je ale jedna věc, kterou zdůrazňuje i Helena Stiessová v doslovu (mimochodem výborném, díky kterému si můžete třeba i uvědomit drobnosti, které vám během zapáleného čtení jedním dechem mohly uniknout), že celé zběsilé pátrání, do toho počítaje i některé drsné momenty, probíhají ve jménu Erikovu lásky k Emmě, a jak se posléze ukáže, nejen k Emmě. A zatímco Hadovi se do akce opravdu nechce, Tom-Tom Vrána zrovna nešetřící sprostými slovy pomáhá Erikovi z přátelství a stejně tak Sam Gazela, pokud se snad u něj nejedná o homosexuální lásku.
Nebudu samozřejmě prozrazovat, jak kniha skončí, jen musím ocenit autorovu určitou hru se čtenářem. Když se totiž kniha opravdu přiblíží ke konci, v nejnapínavějším momentu nám nabídne Epilog – Čtěte v případě potřeby. Jako by nám tak chtěl říct, že máme nyní k dispozici dost informací, abychom si mohli odvodit, jak to vše dopadlo. Nejedná se zrovna o odhalení pachatele, ale i tak si můžeme dovytvořit sami, jak vše dopodlo, vymyslet si třeba svůj vlastní konec, nebo vychnutat i posledních pár stránek této knihy…
Za sebe mohu říct, že se mi kniha nesmírně líbila a četl jsem ji s opravdu velkým zájmem a chutí. I přes drsné a lidské problémy si jde totiž pořád představit ty malé roztomilé plyšáky jako symbol dětství, nevinnosti (s nedávným svatým Valentýnem se nabízí i mluvit o symbolu lásky, když se jedná o dar mezi dospělými partnery) na jedné straně a na straně druhé příběh laděný v duchu drsné školy, postmoderně okořeněný řadou dalších rovin (ony pasáže z pohledu jiných postav). A asi právě díky této úžasné kombinaci a čtivému stylu si mě kniha tolik získala.
Co již pochválený doslov ovšem tají – že na světe je i druhá Davysova kniha. Stejně jako Amberville, i tentokrát se jedná o název čtvrti ve městě plyšáků a za sebe doufám, že i Lancenheim jednou vyjde v češtině…
Originál: Amberville (2007)
Překlad: Robert Novotný
Doslov: Helena Stiessová
Euromedia Group, k. s. – Odeon, edice Světová knihovna, svazek 85
304 stran
