Krádež vzácného obrazu povolává legendárního izraelského špiona z důchodu zpět do akce. Tentokrát však půjde o daleko víc než jen o nenahraditelnou ztrátu uměleckého díla.
Nevím, jak dalece někdejší válečný reportér CNN proslul jako novinář, ale je jisté, že se do podvědomí čtenářské veřejnosti zapsal jako literární otec izraelského špiona Gabriela Allona. Dnes patří mezi stálice autorů špionážních románů. V doslovu každé své knihy upozorňuje, že jeho romány mají za cíl především pobavit čtenáře, ovšem ve většině románů reaguje na aktuální politickou situaci, kterou umně promíchává s fiktivním příběhem. A i když už poslal před časem svého hlavního hrdinu do důchodu, aby se mohl věnovat své vášní restaurování obrazů starých mistrů, nic mu nebrání sebrat mu štětec z ruky a (znovu) ho poslat zachraňovat svět. Tohle shrnutí pasuje i na Silvův nejnovější román.
Gabriel si se svou manželkou Chiarou a dvěma dětmi užívá poklidného důchodu jako restaurátor obrazů v italských Benátkách. Mezitím dojde ve vile bohatého průmyslníka na jihu Itálie ke krádeži vzácného obrazu. Majitel vily je zastřelen ve spánku. Brzy se zjistí, že byl těsně před smrtí viděn ve společnosti neznámé atraktivní ženy, která záhy po vraždě odcestovala ze země. S největší pravděpodobností obraz ukradla ona, ale byla i vražedkyní? Jak známo, zloději umění přeci nevraždí.
Generál Cesare Ferrari, který vede uměleckou divizi karabiniérů, vyhledá Allona a naznačí mu, že pokud mu nepomůže s hledáním ztraceného obrazu, jeho povolení k pobytu by mohlo být ohroženo. Allon tuší, že je za touto „žádostí“ něco víc. Brzy najde profesionální zlodějku Ingrid z Dánska, která obraz ukradla na základě objednávky svého známého antikváře. Podaří se mu také zjistit, že ten byl najat ředitelem dánské ropné společnosti známým jako Sběratel. Než se k němu ale obraz dostane, antikvář je zabit nájemným vrahem a obraz zmizí neznámo kam. Gabriel se svými staronovými pomocníky zjišťuje, že stopy nejspíš vedou až do Kremlu, ale v sázce je mnohem více než ztracený obraz.
Silva svůj román dopsal v loňském roce, takže kdo už tohoto autora nějaký ten rok zná, je mu jasné, že se nemohl vyhnout tématu války na Ukrajině, a bude mít pravdu. I tentokrát dostane Rusko i se svým prezidentem a jeho poskoky z různých tajných služeb co proto. Ostatně ruský prezident (byť samozřejmě fiktivní) už ležel Gabrielovi v žaludku dlouho a podle všeho je to vzájemné.
Co se týče děje knihy, v první polovině jsem byl trochu zklamán vlažným tempem a nedostatkem nápadů. Abyste rozuměli, pokud se Gabrielem Allonem setkáváte poprvé, může pro Vás být jeho styl zajímavý. Se všemi těmi „špionskými hračičkami“ a atraktivními lokalitami. Jenže pokud v předchozím románu Portrét neznámé ženy Silva dokázal, že i když Allon už není šéfem (fiktivní) izraelské tajné služby, jako „externista“ při odhalování padělků je neméně zajímavý, takže se čtenáři nemusí o svého hrdinu bát. V první části Sběratele se ale dlouho nic zvláštního neděje, zápletka kolem hledaného obrazu je jen slabým odvarem zápletky předchozího titulu, přičemž všechny podružné zápletky už tu byly.
Naštěstí to zachraňuje druhá polovina. Podobně jako v několika dřívějších románech Allon získává nečekaného spojence (tentokrát v podobě profesionální zlodějky) a organizuje akci ve veskrze nepřátelském a nebezpečném Rusku. Je jen škoda, že tady autor nevyužil potenciál země vylíčené jako nepředvídatelné a (nejen díky zimě) nehostinné, přesto tak kontrastující s neuvěřitelným bohatstvím a paláci ruských oligarchů. Závěrečná akce pak trochu připomíná staré bondovky.
Opět se setkáme s většinou klíčových postav z dřívějších románů, i když tentokrát nemají takový prostor, s výjimkou Michaila Abramova a Eliho Lavona. Naopak zcela chybí Christopher Keller, šéf britské tajné služby MI5 Graham Seymour či londýnský obchodník s obrazy Julian Isherwood. Kromě Benátek a několika lokalit v Dánsku se děj románu z velké části odehrává (jak už bylo řečeno) v Rusku, konkrétně v Petrohradu v Moskvě, na krátký čas se přesuneme i do Jeruzaléma a Berlína. Krátké scény z Washingtonu nebo Paříže tentokrát nestojí ani za řeč.
Podobně jako u „Portrétu“ musím pochválit redakční činnost. Překladatelka si ve spolupráci s redaktorkou daly tu práci a do knih doplnily na pět desítek poznámek pod čarou, které čtenáři pomáhají v orientaci mezi některými pojmy a událostmi. Některé může český čtenář znát, ale o některých možná nikdy neslyšel a poznámky mu ušetří hledání na internetu.
Sběratel je tedy dalším románem z Gabrielova „důchodu“. Autor čtenáře přesvědčí, že jeho hlavní hrdina stále dokáže využít bohatých zkušeností a že je pořád ve formě. Oproti předchozímu dílu je po stránce zločinu točícího se kolem umění takový neslaný, nemastný – jako když si dáte své oblíbené jídlo, ale vařil ho někdo jiný a zapomněl ho dochutit. Pak to sice vyvažuje druhý chod, ale kvalitativně z toho dělá takový dvousložkový slepenec. Nicméně pevně věřím, že autor nás ještě dokáže překvapit.
Originální titul: The Collector (2023)
Vydáno: Harper, An Imprint of HarperCollinsPublishers (2023)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2024)
Přeložila: Nina Šalamounová (2023)
416 stran
