Klub vrahů (Pavel Renčín)

Je tajemná dívka nelítostnou mstitelkou nebo křehkou obětí? Osm let starý román autora Vězněné obohacuje téma pomsty o mnoho dalších vrstev.

Spisovatel Pavel Renčín je spjat především s fantastickým žánrem, respektive s městskou fantasy, ale také s hororem. V roce 2015 ovšem napsal thriller Vězněná na motivy skutečných událostí ze šumavského pohraničí a o tři roky později další thriller Klub vrahů. Tady byl autorovi inspirací osud jednoho z jeho kamarádů (víc ale napsat nemohu, to bych rovnou prozradil pointu celého příběhu), navíc se nechal inspirovat i jiným známým románem, ale k tomu se ještě dostanu.

Adamu Havlovi táhne na čtyřicítku a stále žije průměrný, až podprůměrný život. Práce v telemarketingu ho dílem nebaví, dílem frustruje, k tomu bydlí v malém bytě v paneláku a nemá téměř žádné přátele, vyjma dotěrného kolegy Richarda. Aby mohl vypomáhat starší sestře, která se o něj v dětství starala, má ještě druhé zaměstnání v knihkupectví. Právě knížky a útěk do světa fantazie je asi to jediné, co Adama drží při životě, je to jeho jediná radost.

To se změní jednoho dne, kdy cestou z práce potká v metru krásnou dívku. Netroufne si ji oslovit, nicméně si všimne, že ztratila jakousi obálku. Chce jí ji vrátit, ale ani tak si netroufne ji oslovit. Alespoň ji sleduje až do lesoparku, kde se dotyčná usadí na lavičku, jakoby někoho čekala. Posléze kolem přejde jakýsi muž a zmizí mezi stromy. Dívka se vydá za ním. Adam se nakonec odhodlá je sledovat, ale zakrátko najde muže zmláceného a přivázaného ke stromu. Je možné, že by ho tak zřídila ona dívka? Jaký by k tomu měla důvod?

Adamovi to vrtá hlavou čím dál víc. Rozhodne se zjistit o krásné neznámé, co se dá, stejně jako o chlapovi v parku. Brzy s pomocí Richarda vypátrá, že jde o propuštěného trestance, který si odpykal trest za znásilnění. Díky tomu vystopuje i rodiče znásilněné oběti – domnívá se totiž, že tak najde „svou“ dívku, která se jistě chtěla pomstít. Jaké je ale jeho překvapení, když zjistí, že oběť vypadá úplně jinak. O co tedy jde? Záhadná dívka však brzy konfrontuje Adama přímo v jeho bytě. Když nedá na její důrazné doporučení, aby do ničeho nestrkal nos, poskytne mu „vstupenku“ do adrenalinové jízdy života, jakou dosud nepoznal.

Téma „já se pomstím někomu, kdo ublížil tobě, a ty se zase pomstíš tomu, kdo ublížil mně“ se přímo nabízí a určitě se neobjevuje v literatuře či filmu poprvé (tématem vzdáleně připomíná Klub sebevrahů Roberta Louise Stevensona). Autor se od této kostry však jen odráží a vystavuje na ní zcela jiný, mnohem hlubší příběh, v němž nás dlouho nechává v napětí, o co vlastně půjde. Nejde jen o thriller, jak je obecně představován, jsou tu i prvky tajemna (jistou úlohu hraje často se objevující mlha), najdeme tu poctivé detektivní pátrání, na konci lehce zabrousíme i do žánru mystiky a hororu. O odlehčení se pak postará příjemný sarkastický humor. Až na výjimky se od postavy Adama nehneme.

Z autorova románu je znát obrovská láska ke knížkám, kterou obdařil i svého protagonistu a kterou přiznává i v doslovu. Díky tomu Adam přirovnává některé situace, do kterých se dostal, ke knižním scénám, čímž trochu připomíná román Ty od Caroline Kepnes. I přes název a téma knihy jde o nesmírně laskavý příběh plný pochopení pro různé emoce i poklesky. Ostře a přitom velmi sympaticky a uvěřitelně tu vyznívá kontrast mezi dívčiným pragmatickým přístupem k životu, zbaveným veškerých iluzí, a Adamovým – navzdory tomu, že se s ním osud také nemazlil – pozitivním přístupem k životu.

Asi je jasné, že se Adam s dívkou nakonec seznámí blíže. Objekt jeho touhy mu však dá jasně najevo, že půjde jen o čistou spolupráci. Adam s tím – ve strachu, že ji ztratí – souhlasí, i když by si přál mnohem víc. Nejde mu ani tak o fyzické sblížení, jako spíše o snahu silnou, a přesto křehkou bytost chránit. Osobně moc nemusím romantické a zamilované příběhy, ale musím říci, že tenhle (tedy ta emoční část románu) na mě rozhodně zapůsobil.

S postupem příběhu uvolněná atmosféra romanticko-detektivního příběhu houstne. Objevuje se polemika o vině a výši přiměřeného trestu, na přetřes přichází závažnější zápletky a my si někde ve dvou třetinách příběhu dobře uvědomujeme, že čteme dílo autora, který napsal Vězněnou. Na konci nás pak čeká pořádná jízda, děj nabírá spád a na řadu přichází i zmíněný hororový žánr. V samém finále si pro nás autor uchystal překvapení, kdy zjistíme, že je všechno jinak. Ani toto rozuzlení není ojedinělé, je ale jen otázkou, zdali a jak ho každý čtenář stráví.

Klub vrahů je jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četl. I když je vystavěn na relativně známém tématu, i když je tu něco z Dextera i z románu Ty, nabízí mnohem více vrstev. Nechybí tu romantický příběh, detektivka, polemika o vině a trestu, veskrze sympatická pocta literatuře, laskavost, pochopení a napínavé finále s velkým překvapením. Možná po přečtení knihy stejně jako já zalitujete, že se autor žánru thrilleru či detektivky nevěnuje více. A možná si také řeknete, že když píše tak dobře, mohli byste sáhnout po jeho knihách z jiného žánru než napětí. Kvalita Vězněné a Klubu vrahů k tomu přímo vybízí.

Text: Pavel Renčín (2018)
Vydáno: Argo (2018)
304 stran