Pravidla zabíjení (Chuck Dixon)

Druhý příběh s extra drsným Levonem Cadem, před kterým se třesou i ti největší borci na planetě, začíná zvolna, ale drsně. Jak jinak…

Nějací fakt nechutně zlí profíci hledají peníze. Hledají je všude po nemovitostech na falešná jména člověka, který je mazaně ulil. A tihle zlouni nemají zábrany kvůli tomu mučit a zabíjet i děti. Otrlí federálové mají co dělat, aby se na místech činu nepozvraceli. A vy víte, že dřív nebo později tahle parta zrůd přijede až k Levonovi na práh jeho nového života, kde se skrývá se svou dcerkou. (Protože jinak by o tom autor nepsal.)

I když je začátek (respektive první polovina) pomalejší, je dost děsivý jen těmi popisy obětí, které po komandu zůstanou. Sice se autor nezaobírá přímými popisy mučení, ale vám bohatě stačí fantazie. Hrůza děs. Opakujete si, že jde jen o fikci. Zároveň se buduje atmosféra očekávání velkého střetu.

A k tomu dojde uprostřed hluboké zimy kdesi v Maine, na břehu zamrzlého jezera, kde jsou různé chaty, domy i paláce. V jednom z nich je něco, co komando smrti hledá. A v jiném je Levon s Merry.

Konfrontace bude krvavá, to je jasné. Tahle kniha si nehraje na nic lepšího než pořádný adrenalinový thriller. Cade není žádný MacGyver, aby vymýšlel složité postupy, jak zneškodnit protivníky. Bohatě mu stačí zbraně, co má, hrubá síla, jakou disponuje, a výcvik, jaký si pamatuje.

Po celém tom dlouhém napínání mi sice přišel samotný Den D nějak krátký, ale holt Dixon je král komiksů a nepotrpí si na dlouhé řečnění. Co bylo nutné říct, to řekl, a zbytek je historie. I když propagace tvrdí, že Levon Cade strčí Jacka Reachera do kapsy, někomu může přijít až moc stručný a úderný. Lee Child by si s tím možná víc pohrál. Ale teď, co už jeho knihy píše bratr a kvalita šla do kopru, vezmeme zavděk i tímhle stručnějším bratránkem…

Originál: Levon´s night, 2022

Překlad: Petra Andělová

Vydal: Mystery Press, 2026

208 stran