Po dvou povídkách s Herculem Poirotem, Parkem Pynem, Harley Quinem a dvou bez detektivů, taková je bilance sbírky Potíže v zálivu Pollensa.
Agatha Christie své povídky často publikovala nejprve v různých časopisech a teprve poté souborně knižně, přičemž povídkové soubory vycházely někdy v Británii v jiné sestavě než ve Spojených státech, částečně z amerických vydání ostatně vycházely i české antologie Muž v mlze a 18 oříšků k rozlousknutí. Tak se stalo, že ještě v devadesátých letech nebyly některé její povídky v Británii knižně publikovány. Ty byly zařazeny do sbírek Potíže v zálivu Pollensa (1991) a Dokud světlo nepohasne (1997), přičemž první jmenovaná vyšla letos v červenci česky poprvé a druhá na český překlad teprve čeká.
Titulní příběh Potíže v zálivu Pollensa zachycuje bývalého statistického úředníka, nyní soukromého detektiva, pana Parkera Pynea, kterak si chce užívat dovolené na Malorce, ale je vtažen do rodinné záležitosti, kdy matka není spokojena s dívkou svého syna. V Druhém gongu odehrávajícím se na anglickém venkově přijíždí Poirot do sídla v domě, když společnost večeří, ale pán je již mrtev. Jak s tím vším souvisí zvuk gongu a proč byl Poirot povolán? V Žlutém kosatci, který později Christie rozvedla do románu Cyankáli v šampaňském, Herculu Poirotovi zavolá anonymně jakási žena cítící se v ohrožení života a požádá ho, aby se dostavil do jedné londýnské restaurace ke stolu se žlutým kosatcem. V Pestrobarevném čajovém servisu se panu Satterthwaitovi porouchá automobil a v náhodně objevené kavárně se setkává se starým známým, panem Quinem. Při nevinné sázce, kterou vyprovokuje patnáctiletá americká dívka Eva v příběhu Záhada na regatě, zmizí vzácný diamant a muž, který je z krádeže podezřelý, vyhledává pomoc pana Pynea. V Detektivech lásky je pan Satterthwaite na návštěvě u svého známého, policejního důstojníka, který je povolán k případu zemřelého muže. Kvůli starému a již téměř slepému psovi v povídce Pes na prvním místě nemůže Joyce získat práci v zahraničí, žije v nuzných poměrech, a dokonce se rozhodně přijmout nabídku k sňatku, i když jí je ženich odporný. Květ magnolie, k němu je přirovnávána Theo, vdaná žena, která se rozhodne opustit svého manžele s milencem Vincentem. Než se vydají na kontinent, ubytovávají se v doverském hotelu, kde Theo zarazí novinová zpráva týkající se jejího manžela.
Kromě Hercula Poirota čtenáři najdou v knize i méně známé detektivy Agathy Christie, již zmíněného Parkera Pynea a pana Quina, kteří se kromě této sbírky objevují oba pouze v jedné knize povídek (Parker Pyne zasahuje, 1934; Záhadný pan Quin, 1930). Můžeme tak pozorovat rozmanitost povídkové tvorby Agathy Christie — klasické detektivní povídky v příbězích s Poirotem; jednou odlehčený, milostný příběh, podruhé detektivní záhada v povídkách s panem Pynem (oba druhy příběhů nabízí i Parker Pyne zasahuje); tajuplné ladění povídek s panem Quinem a konečně závěrečné dvě povídky bez Velkých detektivů. V nich jakýkoliv motiv záhadného, obzvláště v Psu na prvním místě, chybí a zaměřují se — co nejobecněji řečeno — na příběhy obyčejných mladých lidí, kteří se ocitnou v nesnázích. Zatímco Pes na prvním místě motivem chudé dívky bez práce ukázkově zapadá do povídkové sbírky Záhadné zmizení lorda Literdalea, Květ magnolie už tak snadno zaškatulkovatelný není. Povídka je psychologicky laděná, chybí zde finty s dovedně předkládanými falešnými stopami a citové pochody jsou zde líčeny rozhodně víc otevřeně než v jiných příbězích Christie.
K českému vydání dvě poznámky. Pro Poirotovu angličtinu překladatelka zvolila výrazně knižnější, můžeme říci květnatější mluvu, než najdeme v jiných nedávno vydaných knihách — nabízí se samozřejmě porovnávat s anglickým originálem, do jaké míry to bylo adekvátní. Právě s ohledem na tento fakt působí naprosto nepatřičně vzkaz mrtvého v povídce Druhý gong, který zní Sorry, aniž by zachování anglického textu bylo nějak potřebné k řešení zápletky (dejme tomu oběť chtěla napsat ve skutečnosti Sorryla, což by bylo jméno vražedkyně), a tak Odpusťte z dřívějšího překladu Jana Zábrany (v antologii Muž v mlze, kde vyšla rovněž Záhada na regatě) by bylo zcela adekvátní.
Čtivé napsané — až na poslední, vážně pojatou povídkou — oddechové příběhy nepřinášejí sice žádná vyloženě šokující rozuzlení, která by za žádnou cenu neměla chybět ve sbírkách nejlepších detektivek. Příjemné, někdy i vtipné čtení však Potíže v zálivu Pollensa určitě jsou a na prostoru ani ne dvě stě stran českého vydání ukazují různorodost povídkové tvorby Christie. Tak je jen škoda, že kniha neuvádí, kdo povídky vybral a sestavil, protože se mu to povedlo: třeba kontrastem první a závěrečné povídky, obou s milostnou tematikou, obou přitom tak odlišných.
Originál: Problem at Pollensa Bay (1991)
Překlad: Edda Němcová
Knižní klub, Praha 2011
176 stran
www.bux.cz
www.agatha.cz
