Byzantská Soluň, 9. století n. l. Druhý díl volné série historických detektivek z Byzancie kolem roku 830…
Císař má trochu jiné představy o svatých ikonách než soluňský arcibiskup, a tak nenápadně vyšle svého významného hodnostáře Leona, aby zjistil, jak na tom město je. Leon se však opět připlete do řešení vraždy…
V Soluni probíhá předávání postů, a bývalý neoblíbený místodržící je nalezen zavražděný. K jeho vraždě se nečekaně přizná jeho vlastní žena. Ale Leonovi se to nezdá. Aby však zjistil pravdu a zabránil trestu, musí prokličkovat tehdejším právním systémem, minovým polem diplomacie a složitě provázaným bludištěm soluňských vazeb…
Byzantskou Soluň známe z dějepisu jako domov bratrů věrozvěstů, ale jako místo děje detektivního románu je pro čtenáře velkou neznámou. Příběh je plný podrobných historických reálií z oblasti, o které se v českém překladu prakticky nepíše. Velkým pomocníkem pro orientaci v nových termínech jsou proto vysvětlivky na konci knihy…
Zaměřením na náboženské otázky a prostředím klášterů připomene Petera Tremaynea a jeho sestru Fidelmu – i Tremayne je odborníkem na Kelty, stejně jako Agapitos ví první poslední o Byzancii. Není náhoda, že obě řady vysoce erudovaných detektivek vydává stejné nakladatelství, Vyšehrad.
Tato historická detektivka není úplně snadné čtení, nad kterým byste mohli vypnout a relaxovat. Je plná nových termínů (resp. hodně starých), nezvyklých řeckých jmen, obtížně rozluštitelných náboženských otázek. To vše zaměstná vaši koncentraci. Ale obsahuje také krásné popisy zdobné byzantské architektury, zvyklostí z dávno zaniklého světa… a tím vším se proplétá vyšetřování zločinu, jehož motivy jsou evidentně známé již stovky a tisíce let…
Příběh si začnete vychutnávat ve chvíli, kdy už jste vyčerpali možnosti vysvětlivek a další významy už jen zhruba odhadujete; když už se matně orientujete v množství postav a tušíte, kdo je kdo. Pak už se můžete plně ponořit do řešení otázek detektivního charakteru, např. co všechno ví obecní blázen a jak do všeho zapadá podezřelý malomocný. Zápletka plná touhy po moci a vlastním prospěchu je komplikovaná, ale fascinující, a závěr je překvapivě morálně diskutabilní. Pro ty, kdo čekali radostné a vtipné rozuzlení jak od bratra Cadfaela, to může být trochu šok.
Čtení Bronzového oka sice vyžadovalo soustředění, ale rozhodně nelituji. Když už jsem si zvykla na květnatý a poetický styl, šílené termíny a škrobené vystupování postav, zjišťuji, že bych vlastně ráda věděla, jak Leon v Bagdádu přišel ke svému pobočníkovi, a jak to bylo s těmi Saracény v prvním díle série, Ebenová loutna. Až znovu seberu síly a koncentraci, možná do té doby vyjde i třetí díl, Smaltová medúza. Ten zas slibuje zasazení na ostrůvek v Egejském moři…
Překlad: Markéta Kulhánková
Vydal: Vyšehrad, 2017
219 stran
