Náhlé ticho (Tim Weaver)

Na nový případ Davida Rakera se jeho čtenáři vždycky těší, i když tuší, že to bude nervy drásající, dramatické, a někdy i temné a beznadějné. Ale jsou to nezbytné přísady, a přesně ty najdeme i tady.

Rakera, experta přes zmizelé osoby, si najme známá herečka. Její muž zmizel z kliniky beze stopy a ona nevěří policii. Raker a Healy se pouští do pátrání, na které mají jen 48 hodin, než to klinika ohlásí policii. Vy ale tak nějak víte, že ten odpočet odečítá hodiny do něčeho mnohem horšího…

Kde figuruje bývalý polda Healy, tam číhají problémy. Vražda jeho dcery před 14 lety mu zničila život, a i když je vrah za mřížemi, jeho stín je stále přítomný v Healyho zpackaném životě. Jeho destruktivní vztek je časovaná bomba, téměř ji slyšíte odtikávat.

Aby toho nebylo v příběhu málo, kutání v životě zmizelého lékaře najde spojitost s dávným případem z jiného soudku. Ještě když byl David Raker jen novinář, fascinoval ho případ zmizelých filmařek, které se vypařily z jednoho cornwallského ostrova…

Kolikrát mám při čtení téhle série pocit, že tentokrát je to už opravdu překombinované a krajně šílené? Asi tolikrát, kolikrát si říkám, že tenhle případ přece nemůže mít logické vysvětlení. Náhlé ticho spadá do té první kategorie. Nejen, že tu Raker řeší aktuální zmizení, ještě se tu proplétá zmizení staré 14 let, plus zmizení před 30 lety, které to vše (asi) odstartovalo. A vše korunuje jakási záhadná intrika zlého padoucha, která jako by vypadla z konspiračních thrillerů Stevea Berryho. Prostě překombinovaný blábol. Ale…

Nějakým záhadným způsobem, i když si uvědomujete všechny tyhle mínusy, stejně chcete vědět. Touha znát odpovědi je silnější než pud sebezáchovy jak u Davida Rakera, tak i u čtenářů…

Náhlé ticho není klasický Rakerův případ, kdy celou dobu pátrá, obrací každý kámen a přibližuje se neodvratně dramatickému finále. Tenhle díl je drama už od začátku – a je tím vlastně dost úmorný. Autor umí skvěle psát, dávkovat napětí, střídat úhly pohledu, tohle všechno má v malíku. Příběh se zatajeným dechem zhltnete za víkend, ale…

Za mně tenhle díl nepatří k těm nejlepším. Posledních pár knih jsem měla dojem, že se s každou další překonává a jsou lepší a lepší, ale tohle je spíš krok stranou. I když si určitě další díl přečtu (jak taky jinak) už se těším, až se zas autor vrátí k osvědčenému schématu a machinace tajemných protivníků nechá Danu Brownovi.

Originál: The Lost Women, 2026

Překlad: Alžběta Lexová

Vydal: Mystery Press, 2026

454 stran