Zločiny pro dva (Agatha Christie)

Tommy a Pentlička (v originálce Tuppence) se ještě nesezdaní objevili v knize Tajemný protivník (1922) a kromě Zločinů pro dva pak postupně v titulech N či M (1941), Dům u kanálu(1968) a ve vůbec poslední knize Agathy Christie Brána osudu (1973), která česky zatím nevyšla.

Obchodník s uzeninami

Oproti například Herculu Poirotovi stárnou přibližně dle toho, jak ubíhá reálný čas, ve Zločinech jsou z nich tedy mladí manželé plní elánu, ale postupně dospějí až k důchodovému věku. Tommy pracuje v tajných službách a jeho šéf Carter navštíví pár s nabídkou, aby se starali o soukromou detektivní agenturu. Mají věnovat pozornost obchodníkovi s uzeninami, který si přeje najít svou ženu, a zmínkám o čísle šestnáct, zároveň se můžu věnovat běžné činnosti.

Kniha se skládá z třiadvaceti kapitol, přičemž však obvykle dvě kapitoly tvoří jednu povídku, jeden samostatný příběh. Tak kapitoly do jednoho celku spojil Jan Zábrana v antologii Muž v mlze (1977), do níž vybral čtyři, dle svého soudu, nejlepší případy.
Beresfordovi se ve Zločinech pro dva setkávají s různě vážnými kauzami. Pátrají po zmizelé dívce, snaží se odhalit padělatele falešných bankovek, řeší krádež vzácné perly, mnohonásobnou otravu, ověřují neotřesitelné alibi či se například snaží na základě novinových informací vyřešit vraždu od stolu.

Hra na detektivy se smyslem pro humor

Případy se pokoušejí vyšetřovat v duchu metod literárních detektivů, dnes pozapomenutých zřejmě i v Británii, ale i těch slavnějších, ba nejslavnějších. Tommy je tak například převlečen za katolického faráře otce Browna, pár se snaží o dedukce v duchu Sherlocka Holmese, zmiňován je autor napínáků Edgar Wallace či specialista na alibi inspektor French Freemana Willse Croftse, a v poslední povídce si Tommy hraje dokonce na Hercula Poirota.
Povídky jsou psaný obvyklým čtivým stylem Agathy Christie, více než jindy z nich srší dobrá nálada a smysl pro humor. Tommy a Pentlička se mají rádi a jejich pošťuchování je úsměvné, užívají si života, a i když nepátrají vždy jako profesionálové a dopouštějí se chyb, jejich metodám nechybí zápal pro věc. Hraní si na různé pátrače, kdy je Pentlička obyčejně ta méně podstatná postava, navíc nechybí již řečený humor. Dvojici doplňuje chlapec Albert, který v detektivní agentuře uvádí příchozí klienty, obvykle s poznámkou, že Tommy právě telefonuje se Scotland Yardem či nějakou významnou osobou.

Něco takového nelze brát zcela vážně, obzvlášť pak povídky, v nichž nejde o příběhy jednotlivců, ale jedná se o různé gangy. Albert například jednou chytne muže do lasa, vnímání špionů (či s kým to vlastně mají Beresfordovi čest) může působit poněkud naivně, i když třeba nasazení Pentličky do akce v hotelu v poslední povídce a pátrání po ní chvílemi připomíná současné akční filmy (sledovaný objekt se ztratí policii a dostane se do spárů padouchů). Užívat si případy s Tommym a Pentličkou, ať už jde o logické dedukce, nebo dopadávání zlotřilých lumpů, to je hlavní kouzlo této čistě oddechové knihy. Neryje sice co stránku do stavu společnosti, i více než 80 let po napsání však dokáží parodicky laděné povídky pobavit.

České vydání doplňuje doslov překladatelky Veroniky Volhejnové. U každého příběhu uvádí základní informace o detektivech, kteří jsou v daném příběhu zmiňováni, užitečné právě pro získání představy o dnes neznámých postavách.

Originál: Partners in Crime (1929)
Překlad: Veronika Volhejnová
Knižní klub, Praha 2013
2. vydání
248 stran
www.bux.cz 

Share Button

Související příspěvky: