Vykladačka smrti (Ariana Franklinová)

vykladacka_smrtiItalská patoložka přijíždí do Anglie vyšetřit smrt zavražděných dětí. Klasický forenzní thriller? Kdepak. Píše se totiž rok 1171…
Anglie za 12. století nebylo zrovna místo příznivě nakloněné ženské emancipaci. Ženy byly jen nádoby hříchu atp. a vzdělaná žena proto mohla cestovat hrabstvím pouze inkognito. Na italské univerzitě v Salernu však vládly liberálnější názory a ženy mohly studovat stejné obory jako muži (i když možná s ozbrojeným doprovodem, odrážejícím dotěry.) Hlavní hrdinka Adélie se v Salernu specializovala na znalost mrtvých těl, v dnešní řeči je tedy něco jako soudní patoložka. Nepříliš nadšeně přijme úkol vypravit se do předsudky spoutané Británie vyšetřit zločiny, které leží v žaludku samotnému králi. V Cambridgi totiž někdo zavraždil již čtyři malé děti a veškerá nenávist davu se v mžiku obrátila proti místním Židům, kteří se před rozběsněnými měšťany museli ukrýt na hradě. Protože obvinění znějí každému rozumnému člověku naprosto scestně (a protože Židé významnou měrou přispívají do státního rozpočtu a bylo by neblahé, kdyby museli být vyhnáni ze země) je salernský učenec požádán, aby do Anglie poslal své nejlepší odborníky, kteří určí pravého pachatele. A tak se v Cambridgi ocitne podivná a dost nápadná trojice – lékařka Adélie v převleku za pomocnici Araba, její saracénský sluha Mansur předstírající, že je věhlasný léčitel, a ošuntělý Žid Simon s detektivními schopnostmi, působící na každého jako naivní prosťáček. Ti tři se brzy ocitnou uprostřed žabomyších válek dvou konkurenčních klášterů, musí čelit náporu nemocných, žádajících ošetření, a k tomu sledují stopy klasického sériového vraha.

Pochmurná atmosféra násilné smrti malých dětí a hrozícího židovského pogromu je  zmírňována ironickým tónem vyprávění, špičkováním mezi trojicí historických pátračů nebo Adéliinými pokusy o zdvořilou konverzaci s místními. Okruh podezřelých se zužuje na přibližně čtyřicet lidí, tolik jich jelo v poutnickém průvodu z Canterbury, tolik lidí vědělo o příjezdu cizinců a mohlo pro ně vystavit mrtvá těla. Ale proč? A má s tím něco společného hamižná abatyše Joana? Nebo některý z křižáků, či snad příliš zvědavý výběrčí daní Roland, nebo fanatický odpůrce Židů Roger z Actonu?

Otázek přibývá a stejně tak přibývá i napětí a nebezpečí pro vyšetřovatele – tohle pátrání jim přinese velké neštěstí, ale i lásku. Barvitý příběh graduje až přímo k hororu a na závěr si ještě střihne odbočku k právnickému thrilleru. A i když kniha neskončí přímo svatbou, určitý happy end tu je – spravedlnosti je učiněno zadost a strůjce zločinů stihne zasloužený, i když středověce brutální, trest. A autorka si právem zasloužila za tento román ocenění od britské Asociace detektivních spisovatelů. (A hlavní postavy se příští rok vrátí v druhé knize s pracovním názvem Labyrint smrti.)

Originál: Mistress of the Art of Death
Překlad: Ina Leckie
Vydala: Jota, 2009
397 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.