Vražedná čísla (John Verdon)

Mysli si číslo, schválně, že uhodnu, jaké? Tahle dětská hra je výchozím bodem pro americký krimi thriller, jehož české vydání se nebojí moderních médií. Nejen že má román svůj vlastní booktrailer, ale dokonce vyšel česky nejprve v elektronické podobě…

John Verdon Vražedná číslaDetektiv z oddělení vražd David Gurney šel v sedmačtyřiceti do předčasného důchodu a nyní kdesi v Delaware zabíjí nudu moderním uměním. Než ho kontaktuje dávný spolužák na prahu hysterie – dostává podivné vzkazy, které ho téměř přivádějí k šílenství. David byl přece hvězda policie, určitě mu bude schopný pomoci.
Ty vzkazy píše někdo, kdo tvrdí, že spolužáka Melleryho dobře zná, ví o všech jeho tajemstvích, ví dokonce, i na co myslí. „Mysli si číslo od jedné do tisíce. A teď se podívej, jak dobře tě znám. Otevři menší obálku.“ A tam je napsané právě to číslo, na které Mellory myslel. Jak je to možné? Odkud pisatel ví o dalších nejskrytějších tajemstvích Marka Melleryho? Záhada začne Davida pochopitelně zajímat, a protože jeho parketou bývali psychopati, z podivných vzkazů a básní neomylě vycítí něco hodně temného. Ale nemá žádné důkazy, na policii s tím Mellery jít nechce, nezbývá než jen dedukovat a usilovně přemýšlet. Než tajemný básník zaútočí…

Krom pátrání po autorovi vzkazů sledujeme také složitý vztah Davida a jeho ženy Madeleine, poznamenaný dávnou tragédií. Jak ta, tak i Davidova posedlost řešit záhady i ve výslužbě staví mezi ně neviditelné bariéry a jejich soužití se někdy podobá spíš chůzi v minovém poli. Opatrné našlapování, jeden chybný krok a pracně vybudovaná rovnováha se bortí…
Z většího nadhledu je mi jasné, že David Gurney víceméně zapadá do klasické šablony „traumatizovaný polda“, jakých v detektivkách potkáváme celé davy. Na druhou stranu, koho by zajímal bezstarostný chlápek, kterému se všechno daří, který nedělá žádné chyby, nemá problémy. Nuda. Dalším standardem detektivek je rozvedený polda. To když jeho žena už nesnese dál žít v neustálém napětí a vždy až na druhém místě. Tady taková situace vlastně hrozí, když si Madeleine uvědomí, že ani ve výslužbě nebude mít Davida jen pro sebe. Vydrží jejich vztah další „Velký případ“?

Příběh tak jde číst trošku jako psychologické drama, víc jako policejní procedurálku (to když případ převezmou oficiální složky a Davida přizvou jako poradce), ale hlavně jako hru kočky s myší. Pachatel si totiž s policií rád pohrává, nechává za sebou nesmyslné stopy, kterými si musejí lámat hlavy (mě se především líbily stopy ve sněhu, končící náhle uprostřed ničeho – trochu povědomé…), a všeobecně považuje policisty za pitomce. Dlouho se nudící Gurney to vezme jako výzvu – a hra může začít…
I když je tu pár věcí, které bych autorovi vytkla (vyšetřovací tým působí jako parodie sama sebe; David Gurney sám osobně přijde na všechny důležité okolnosti), na začínajícího autora je to velmi povedený román. Dokáže zaujmout pozornost, donutí čtenáře přemýšlet nad záhadnými triky vraha (obzvlášť ten s těmi čísly, to byl oříšek) a těm opravdu paranoidním dovolí uhodnout vraha ještě před velkým finále.

Že by reklamní branže plodila samé úspěšné autory? Po Jamesi Pattersonovi a mnoha dalších se o své místo hlásí i John Verdon. Uvidíme, co má přichystáno pro další případ Davida Gurneye a jestli bude nový thriller také tak zajímavý, jako byla Vražedná čísla

Originál: Think of a Number, 2010
Překlad: Jiří Balek
Vydal: Baronet, 2012
http://baronet.cz
480 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA