Viníci mají strach (James Hadley Chase)

Lew Brandon měl ještě donedávna parťáka Jacka Sheppyho. Spolu s ním a jejich mladou sekretářkou tvořili malou detektivní agenturu v San Franciscu. Jednoho dne odjel Jack narychlo za případem do přímořského letoviska, aniž by stačil kolegům cokoliv říci. Po čase pouze poslal dopis Lewovi, kde ho žádal, aby přijel.

Bohužel Lew přijíždí pozdě. Sotva se v hotelu, kde má od Jacka zamluvený pokoj, ubytuje a osprchuje po dlouhé cestě, je tu policie se špatnou zprávou – Jack byl zavražděn. Vražená zbraň byla sekáček na led – jedna z nejtypičtějších amerických vražedných zbraní. Ale kdo si vlastně Sheppyho najal? Lewovi je záhy policií naznačeno aby odjel a nestkal nos do cizích věcí, ale to by byla pěkná reklama pro jejich agenturu!

A tak Lew zůstává. Zjišťuje, že jedním z možných klientů by mohl být zámožný pan Creedy, v podstatě majitel celého města. Ten to ovšem popírá, nicméně vzápětí po jejich rozhovoru se Lewovi snaží znepříjemnit život nejen najatí „tvrdí hoši“, ale i místní policie, v čele se zkorumpovaným hrubiánským kapitánem Katchenem. Že by tedy tím klientem byl opravdu Creedy? A proč by si tak zámožný člověk, který si může v podstatě koupit či najmout každého, najímal detektiva až ze San Francisca? Co tak hrozného by se snažil utajit?

Postava „soukromého očka“ je v amerických kriminálkách velice oblíbená, zvláště když je děj vyprávěn v první osobě a vy se tak můžete přímo vcítit do pocitů hlavního hrdiny. Můžete se s ním bát, poznat různé „týpky“, navštívit s ním různé zakouřené, špinavé bary, kde můžete téměř cítit pach levné whisky, kterou takoví detektivové neustále popíjí. Klasikou v tomto směru je nepochybně Phil Marlowe, hrdina řady příběhů z pera Raymonda Chanlera. Ani ve „Vinících“ podobné propriety nechybí, i když se děj odehrává mnohem později (padesátá léta) než Chandlerovy příběhy. Přesto je postava Lewa Brandona čtenářům mnohem bližší, než jeho knižní „kolegové“. Není to žádný superman, klidně se přizná, že má strach, ale také se nenechá jen tak zastrašit, i když ví, že by to pro něj mohlo být nebezpečné. Ani v těch složitějších situacích neztrácí suchý humor a je roztomile přidrzlý. Jako většina Chaseových knih má i tento příběh spád, je čtivý a nutí vás obracet další stránku se zvědavostí, co nového se na příští straně stane.

Originál: The Guilty Are Afraid (1957)
Vydáno: nakladatelstvím Robert Hale v Londýně 1957
Vydání v České republice: Vyšehrad (1990)
Přeložila: Marie Brabencová-Válková (1990)

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA