V pražském Luxoru byl pokřtěn unikátní projekt detektivky od šesti autorů

Pražský Palác knih Luxor přivítal v pondělí 26. října šestici spisovatelů, kteří přijali výzvu napsat za 72 hodin detektivní román. Společně pokřtili výslednou knihu nazvanou Šest nevinných s podtitulem Román na šest nadechnutí.

sest-nevinnych-krestJe celkem běžná věc (detektivní žánr nevyjímaje), že román napíší dva autoři. Sami jistě dokážete několik takových spisovatelských dvojic, často píšících pod společným pseudonymem, vyjmenovat. Ale aby detektivku napsalo šest autorů, za tři dny nepřetržitého psaní a navíc zavření za skleněnou výkladní skříní před zraky veřejnosti (knihkupectví Neoluxor v OC Quadrio), to je skutečně nevídaný počin. Jak jsme informovali na našich stránkách, netradiční projekt bylo navíc možno po celou dobu sledovat také přes internet na adrese http://sestnevinnych.cz. Stále tam najdete základní informace a stručnou biografii jednotlivých autorů. O projektu se navíc psalo v řadě dalších médií.

Celý nápad se odvíjí od původního projektu Jana Svitáka, jinak autora hororů i dětských knih. Psaní pod dohledem veřejnosti si sám vyzkoušel už v roce 2012. Tehdy chtěl čtenářům ukázat, jak vzniká kniha a jak se celý příběh staví. Akce také měla být důkazem, že k napsání románu nemusí být autor nutně zavřený o samotě. Během 46 hodin tak vznikl román Jedním dechem.
Následně s Lukášem Vavrečkou (mj. nominace na Cenu Jiřího Ortena; rovněž píše detektivky) přemýšleli o tom, že by na další podobné akci mohlo být autorů více, aby to nebylo tak jednoduché. Vyvstala otázka, zdali je podobný projekt vůbec reálný, zdali je možné při takovém počtu autorů napsat souvislý příběh, který bude mít hlavu a patu. Navíc si tentokrát vybrali detektivku, což je pro podobnou činnost – na rozdíl třeba od sci-fi – jeden z nejkomplikovanějších žánrů.
Letos v květnu pak na veletrhu Svět knihy oslovili i Jiřího Walkera Procházku, který se už přes třicet let věnuje sci-fi žánru. Ten se ke kolegům rychle připojil. Všichni tři pak oslovili řadu dalších autorů (i autorek), ale mnozí odmítli s tím, že nebudou „psát za výkladní skříní jako opice“, nebudou mít inspiraci nebo nechtějí psát pod tlakem.
Na veletrhu se dohodla také spolupráce s nakladatelem Pavlem Mervartem, který spisovatelům slíbil, že když napíší detektivku za tři dny, on ji za tři týdny vydá. Kniha prý dokonce byla hotová o pět hodin dříve… Na besedě nakladatel uvedl, že žádné velké problémy s textem neměl. Dostal od šestice hotový text, kterého se ujala odpovědná redaktorka, pouze se ještě něco málo konzultovalo se specialisty z bohnické psychiatrické léčebny.

Společnou detektivku v 60. letech napsali také Milan Kundera, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík a další. Recenze Vraždy v redakci.

sest-nevinnych-krest-knihyBesedu se čtenáři, která křtu předcházela, vedl s příjemným humorem Jiří W. Procházka. Nezapomněl poděkovat redaktorce Tereze Exnerové, která se spolu s pány projektu zúčastnila a Anně „Gudrun“ Sakařové, technologické šéfce, která řešila všechny problémy kolem přenosu a sdílení. Poděkování patřilo i přítomné manželce Jiřího W. Procházky Kláře Smolíkové, která zajistila kompletní fotodokumentaci a fungovala také jako PR manažer.
Pod knihou jsou tedy na konec podepsáni zmínění Jiří W. Procházka, Jan Sviták a Lukáš Vavrečka, k nim se ještě přidali Josef Pecinovský, Přemysl Krejčík a David Zábranský. Pro společný příběh měli vymyšlenou pouze hrubou kostru, ale ještě v začátku psaní nevěděli, kdo bude oběť a jakým způsobem zemře.

Kmotrem knihy se stal spisovatel, publicista a historik Pavel Kosatík. Na besedě v krátkém proslovu vyjádřil naději, že skupinu autorů literární věda nepřehlédne, a že jejich zajímavý počin nebude brán jako kuriozita a kratochvíle šestice autorů. Přiklání se k tomu, že celá akce je důkazem toho, že vedle „introvertního“ psaní, které většinou znamená dodržování zavedených postupů, může existovat i jistá forma exhibicionismu. S úsměvem dodal: „Jak řekl Armstrong, pro vás je to malý krok, ale pro literaturu možná…“

Šest nevinných je detektivka vyprávěná z pohledu šesti různých postav – filmových magnátů. Všechna vyprávění jsou v první osobě a správně tušíte, že každý autor si vzal na starost jednu postavu. Příběh se odehrává v barrandovských ateliérech, kde se chystá Jan Žižka, nejdražší český film všech dob. Spojení s mecenáši filmu za 350 milionů má zajistit jistá mladá žena („finanční spojka“), která je však později nalezena mrtvá.
Lukáš Vavrečka zavzpomínal na oslovování dalších lidí. Řadu odmítnutí samozřejmě respektovali, nicméně on sám se také přiklání k tomu, že psaní nemusí být „akt osamělého génia“, ale může být také show.
David Zábranský, nositel ceny Magnesia Litera, podotkl, že do projektu rozhodně nešel z nějakého exhibicionismu. Celá záležitost ho lákala, a tak si řekl, proč to nezkusit. Navíc je toho názoru, že když vydává knížky, musí být také schopen něco napsat na určité úrovni i na povel. K němu se připojil i Jiří W. Procházka: „Když člověk něco umí, měl by dokázat předvést to veřejně.“
sest-nevinnych-autogramiadaPřemysl Krejčík, básník a šéfredaktor literárního čtvrtletníku Partonyma, přiznal určitou ponorkovou nemoc, ale dnes už s kolegy souhlasí, že to bylo ku prospěchu věci. S Lukášem Vavrečkou navíc byli pověřeni nelehkým úkolem celý výsledný text pročíst a najít případné nesrovnalosti. Což obnášelo další dva dny. S úsměvem podotkl, že navíc v tu chvíli už ani jeden z nich nechtěl být autorem, ale redaktorem. Zkrátka dva kohouti na jednom smetišti…
Nestor české akční sci-fi Josef Pecinovský se čtenářům svěřil, že zpočátku váhal, jestli udělal dobře, když účast na projektu Jiřímu W. Procházkovi přislíbil. Protože sám preferuje spíše ono klasické psaní v soukromí, měl trochu obavy, zdali za výkladní skříní dokáže vůbec tvořit. Nakonec rychle zjistil, že mu to nevadí. Navíc si po letech opět zopakoval noční směnu. Ale zatímco dříve, když pracoval v papírně, šichty od desíti večer do šesti do rána nenáviděl, protože se mu pořád chtělo spát, teď tomu bylo právě naopak.

Více než hodinu vyplnilo mnoho dalších humorných postřehů o práci na celém projektu, rozdílnosti stylů psaní nebo návaznosti na sebe. Vedle toho všeho příjemného humoru zůstane nakonec možná jeden smutný fakt, a to, že se tato akce (alespoň v detektivním žánru) už dle vyjádření autorů opakovat nebude. Druhý díl prý rozhodně nevyjde.
Kniha tentokrát nebyla pokřtěna tradičním sektem, ale polita whisky. Bylo to na přání Jiřího Walkera Procházky, který zdůraznil, že hned v první kapitole se popíjí Johnnie Walker.

Nezbývá než dodat, že vám recenzi knihy samozřejmě přineseme. Asi to nebude za tři dny, ale určitě to bude dříve než za tři týdny…

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA