Utajené zápisníky Agathy Christie (John Curran)

Utajené zápisníky Agathy ChristiePři příležitosti 120. výročí narození Agathy Christie přišel Knižní klub s dvěma publikacemi. S knihou 3x Hercule Poirot, obsahující, jak název napovídá, tři poirotovské romány, ale také s novinkou Utajené zápisníky Agathy Christie — Jak se rodily její detektivní příběhy z pera Johna Currana. Pro české čtenáře ji přeložil zakladatel Společnosti Agathy Christie Jan Čermák a na knižních pultech se objevila téměř s rychlostí světových bestsellerů, v září 2009 byla totiž vydána ve Velké Británii a v srpnu 2010 u nás.
Poznámku „z pera Johna Currana“ je ale třeba rozvést. Nebýt Agathy Christie, kniha by nikdy nevyšla. Ke konci roku 2004, po smrti Agathiny dcery Rosalind v říjnu 2004, se totiž v Christiině domě Greenway našlo 73 zápisníků, bez nichž by tato pozoruhodná kniha nikdy nevyšla. Některé jsou zde i vyobrazeny, a tak můžeme posoudit, že autorčino písmo nebylo zrovna lehce čitelné a vyznat se v zápisnících vyžadovalo nemálo času.

Po úvodních slovech Jana Čermáka, Johna Currana a vnuka Matthewa Pritcharda už následuje to hlavní. Povídání o samotných zápisních. Nejprve obecně o systému, který Christie používala, a rovněž trefným vysvětlením, proč zrovna Christie byla mezi autory detektivek tolik a tak dlouho úspěšná. Pak konkrétně o jednotlivých titulech.
Christiiny zápisníky zde nejsou prezentovány chronologicky, jak vznikaly (a ono to není zrovna jednoduché určit), ale podle určitého „škatulkování“, kdy mohou mít čtenáři pocit, že oni by zvolili jiné třídění, rozhodně ale nejde upřít Curranovi systém. Kapitola o vraždách podle říkanek, pří různých hrách, na cestách a v zahraničí, retrospektivních detektivkách nebo třeba podle citátu.
V každé kapitole jsou představeny knihy, ke kterým se dochovaly zápisníky a které odpovídají příslušnému tématu, přičemž samozřejmě někdy jedna kniha může být zařaditelná i k jinému tématu. Nechybí ani upozornění na prozrazená nebo naznačená rozuzlení — a bez jmenování či naznačení totožnosti pachatele by tuto knihu asi nešlo napsat tak, jak napsaná je.
Curran ale jen necituje zápisníky, příběhy mnohdy hodnotí, uvádí různé zajímavosti (třeba že detektivka Není kouře bez ohýnku vyšla v USA v kratší verzi než v Británii), párkrát je zmiňován i posudek nakladatelství nebo jsme upozorněni, že některé motivy z rozebíraného románu už předtím nebo později autorka také použila.

Čtenáři se tu dozvídají řadu zajímavých věcí. Jak Královna zločinu uvažovala, že by v knize mohl vystupovat jiný detektiv, než kterého nakonec zvolila (např. Smrt na Nilu mohla být případem slečny Marplové), jak uvažovala o jiných postavách, jiných pachatelích nebo i motivech na příběhy, které nakonec nikdy nenapsala.
Zajímavé je i vložení krátkých kapitol Předmět doličný A, B, C atd., ve kterých se dozvíme třeba o záznamech ke skutečným zločinům, kolegům detektivkářům nebo alternativním názvům.

Závěr knihy pak přináší dvě doposud nepublikované povídky s Poirotem. Samozřejmě s komentářem, kdy asi vznikly a proč vlastně nebyly publikovány. Konkrétně jde o jinou verzi dvanáctého herkulovského úkolu, který se ale ve sbírce Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota z jistých hodně pochopitelných důvodů neobjevil — a při čtení mi na mysli vytanuly protiválečná díla Karla Čapka — a také povídku Příhoda s míčkem pro psa, kterou se autorka zřejmě rozhodla nakonec přepracovat na román Němý svědek.

Více než pět set stran se čte čtivě, jako ty nejlepší detektivky Agathy Christe. Janu Čermákovi patří obrovská pochvala za řadu doplňujících poznámek pod čarou. Citace z jednotlivých detektivek totiž odpovídají už vydaným českým překladům, několikrát bylo ale třeba pro nás Čechy bližšího vysvětlení (třeba o dvojznačnosti anglického titulu The Hollow) nebo například i vyjde najevo, že jistou pasáž v českém vydání jedné z detektivek vůbec nenajdeme. Právě pár poznámek pod čarou je zde ale nedopatřením uvedeno chybně (dvakrát jedna, místo dvou různých), korektorská práce byla ale u této rozsáhlé knihy odvedena dobře, chyb či spíše chybiček se mi podařilo najít jen pramálo. Nebo se jen jednalo o obrovský čtenářský zápal?

V každém případě pro čtenáře, kteří Agathu Christie mají opravdu hodně rádi a její knihy mají načtené, jsou Utajené zápisníky rozhodně „povinnou“ literaturou. O své oblíbené autorce se zde dozví řadu nových věcí a zjistí, že příběhy, které znají, mohly být klidně o něčem trochu/úplně jiném. Právě už zmíněné prozrazování nebo alespoň naznačování řešení dokonce znamená výhodu pro ty, kdo autorčiny příběhy dobře znají, protože si jednotlivé poznámky díky znalosti díla dokáží více vychutnat. A těm, kteří od ní doposud přečetli jen pár věcí, Curranova publikace může myslím úspěšně otevřít dveře do světa zločinů Agathy Christie…

Originál: Agatha Christie’s Secret Notebooks: Fifty Years of Mysteries in the Making — Includes Two Unpublished Poirot Stories (2009)
Překlad: Jan Čermák
Vydal: Knižní klub, Praha 2010
528 stran
www.knizniweb.cz
www.agatha.cz

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Přihlásit zpravodaj