Uděláme středoevropskou vlnu, vyzval v Praze Zygmunt Miłoszewski

http://www.polskyinstitut.cz/?d=program&i=918&lng=czVe dnech 19. a 20. června 2012 zavítal do Prahy polský autor detektivek Zygmunt Miłoszewski. První den ho čtenáři mohli vidět v Polském institutu, kde se promítal filmUwiklanie na motivy autorovy stejnojmenné knihy (česky v překladu Pavla Peče jako Zapletení, Host 2011). Druhý den pak společně s českým autorem Markem Šindelkou vystoupil v literární kavárně Fra. Oba večery moderovala a autora do češtiny tlumočila Lucie Zakopalová z Polského institutu.

On je žena!
Film Jacka Bromského, který měl v Polsku loni premiéru, se od knihy liší v několika věcech.
(1) Děj knihy se odehrává ve Varšavě, film byl přemístěn do Krakova a prakticky zcela jsou ignorovány různé autorovy poznámky o životě na sídlišti atd., pozornost se soustředí na kriminální linii.
(2) Hlavním hrdinou v knize je prokurátor Szacki, ve filmu se z něj stala žena, která v úvodu drsňácky zachraňuje psa z uzavřeného auta, na které svítí sluníčko.
(3) Řešení detektivní záhady bylo upraveno a zůstává zde jeden nejasný moment, na který se Miloszewského ptali dokonce i herci.
(4) ZměněnZygmund Miloszewski Zapleteníý konec filmu navíc vyznívá pozitivněji než samotná kniha.
Zároveň je film dobrý příklad toho, jak může ovlivnit předchozí znalost knižní předlohy. Ti, kteří nejprve četli knihu, byli v Polsku po adaptaci zklamaní. Ti, kteří předlohu neznali, uznávali, že film není úplně nejlepší, ale jde o docela dobrou detektivku. Už se dokonce stalo, že si pár lidí nechtělo koupit knižní verzi.
Miłoszewski přitom připouští, že by mu změny nevadily, kdyby se jednalo o dobrý film. Říká, že každý autor sní o tom, že se jeho dílo dostane na filmová plátna. A dle anglického přísloví: Když ho chce Bůh potrestat, tak mu přání splní. Čtenáři-diváci se tak snad mohou těšit na adaptaci další knihy s prokurátorem Szackým, Zrnko pravdy (Ziarno prawdy, 2011). Film točí jiný režisér a Miłoszewski je tentokrát spoluautorem scénáře, zatímco do předchozího snímku neměl možnost zasahovat.

V hlavní roli prokurátor
iloszewski Zygmunt, Cafe Fra
Zdůrazňuje ovšem, že je především autorem knih. A titul Zapletení byl úspěšný nejen v Polsku, kde byl vnímán hodně politicky. Autor s humorem pronáší, že pravicová kritika chválila zobrazení věcí kolem polské komunistické tajné bezpečnosti, levicová kritika mu radila, ať píše sci-fi. Lepší ohlasy kniha (paradoxně?) sklidila v USA. Právě pro anglické vydání v Británii a ve Státech byl vyzván, ať s prokurátorem Szackým napíše trilogii.
Po „ohraných“ hrdinech holdujících alkoholu se jedná o neobvyklou postavu. Szacki je obyčejný úředník, není policista, ale prokurátor. Ten je v polském systému důležitý — objevuje se na místě činu a případ vede až k rozsudku.
„Kniha je fikce a má být především zábava,“ říká Miłoszewski. V příběhu se snaží o zajímavou zápletku a přiznává, že v prvním díle u řešení vychází z Agathy Christie a Heninga Mankella, ale zároveň mu jde o kombinaci s realističnem a společenskými problémy. A kromě estébácké linie by ještě jednou věcí mohla kniha Zapletení zaujmout — konstelační terapií.
Původně přitom nechtěl psát detektivku, ale přišla mu pro to nejlepší. Autorův otec je psychoterapeut, od něj se dozvěděl o konstelační terapii, ale sám se jí neúčastnil. Když však psal na venkově příběh Zapletení a šel do lesa, vzal si šišky a rozestavil je — měly zastupovat jednotlivé členy jeho rodiny — a právě tak to chodí u konstelační terapie.
„Nevěřím na psychoterapii, ale na pivo a sex,“ dodává však s humorem.
Kromě vlastního vyprávění najdeme v knize na začátku každých kapitol i soupis událostí konkrétního dne. Co se dělo v politice, kdo chtěl kam kandidovat, co se dělo s protesty proti homosexualitě, co se dělo ve fotbale či jaké bylo počasí. Miłoszewského cílem bylo, aby kniha působila díky tomu více realisticky. Události byly v té době vážné, teď už nejsou. Média je jako vážné zobrazují. Poukazuje na to, že zná novinářskou kuchyni a je to jenom lež. Za něco však spisovatelé musí platit účty, a tak se živí novinařinou.
Sám dříve pracoval jako novinář, teď už jen píše o počítačových hrách, a ani ne tolik jako dříve. Zajímá ho jakýkoliv způsob vyprávění a věřil, že díky hrám se naučí vyprávět příběhy.  Vadí mu však vzrůstající míra krve, uznává ale, že dokážou vtáhnout do děje, což se dá využít třeba při různých terapiích.

Ve svých vlastních vyprávěních úmyslně mění některé věci, aby se neopakovaly. Hlavní hrdina Szacki zůstává stejný, ale Zrnko pravdy, jehož české vydání opět v překladu Pavla Peče plánuje Host na rok 2013, se už neodehrává ve Varšavě. Tentokrát pátrá v jihopolské Sandoměři a prý se kvůli tomu autor pohádal s místním biskupem.
Miłoszewski si je vědom toho, že jde získat nálepku detektivkáře, ale má v plánu i další věci. Proto zřejmě neporuší řečené a skutečně skončí u trilogie. Ujišťuje, že Szacki neumře, a v třetí knize ze série slibuje zcela originální řešení, které zatím nikdo nenapsal. Kniha nebude mít klasické schéma: začíná scénou vraždy a řeší se, kdo bude zavražděn.

Severská vlna
iloszewski Zygmunt Cafe FraSvého úspěchu si autor, troufám si tvrdit, cení. A zmiňuje i současnou popularitu severských detektivek. „Uděláme středoevropskou vlnu,“ vyzývá se zápalem. Říká, ať čtenáři všude šíří jeho myšlenku. Myslí si také, že všechno, co lidé vědí například o Švédsku, znají z knih Stiega Larssona, Heninga Mankella a dalších autorů žánru. Neznamená to tedy jen slávu a peníze pro spisovatele, ale i dobrou reklamu pro zemi. O Polsku podle něj nikdo neví — a když se náhodou třeba právě v severských detektivkách objevují polští emigranti, jsou to lidé pracující na „nižších“ pozicích. „U vás když někdo emigruje, je to hned Škvorecký,“ vtipkuje Miłoszewski.

Vraždy mezi intelektuály
Za české autory vystoupil druhý den ve Fra Marek Šindelka, laureát Ceny Jiřího Ortena za básnickou sbírku s vražedným názvem Strychnin, Magnesie Litery za povídky Zůstaňte s námi. A také netradiční knihy Chyba (2008), žánrového mixu, kde najdeme nejen detektivní linii, ale třeba i básně. Právě Marek přečetl ukázky ze svého titulu s prvky detektivky, ale i několik ukázek z českého překladu Miłoszewského.
Když se v kavárně Fra nečetly básně vybízející k zadumání a debatám, ale pasáže z detektivky zachycující třeba podrobný popis pitvy, bylo to zvláštní. A s detektivkou jako populárním žánrem to možná nebude tak špatné, když se dostala do intelektuálního prostředí Fra.

Foto:
z filmu, www.polskyinstitut.cz
z besedy, © Ondřej Lipár

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.