Talár a dres (Dick Francis a Felix Francis)

Dick Francis Talár a dresGeoffrey Mason je obhájcem u soudu. Není proto divu, že mu křestním jménem neřekne nikdo jinak než Perry. A to hlavně mezi žokeji, protože Mason je i nadšeným amatérským jezdcem. Brzy musí prokázat, že si svou přezdívku opravdu zaslouží.

Nepříliš oblíbený jezdec Scott Barlow byl zavražděn. Ve svém domě byl doslova napíchnut na vidle, které patřily jeho největšímu rivalovi a nepříteli Stevemu Mitchellovi. Proti němu se brzy objevují i další, zdánlivě zdrcující důkazy – sázenky na jeho jméno, nalezené na místě činu, Barlowova krev na Stevových holínkách, výhrůžná SMS odeslaná Scotovi… Zkrátka to vypadá, že se Steve do koňského sedla už nikdy nevyšvihne. Jeho jedinou nadějí se zdá být právě Geoffrey „Perry“ Mason, kolega z dostihů.
Ten ale právě prohrál případ, kdy u soudu obhajoval mladého Juliana Trenta, mladíka, který napadl rodinu basebalovou pálkou jen proto, že se jim nelíbilo, že si u jejich domu udělal v noci se svým autem závodní dráhu. Geoffreyho prohra předem jasného případu nijak nezneklidňuje, až do doby, kdy je Julian nečekaně propuštěn z vězení. V té chvíli se Geoffreymu vybavují poslední výhružky svého klienta, který mu dává vinu za „zpackaný případ“. Že nepůjde jen o výhrůžky, se Geoffrey přesvědčuje velice brzy, kdy i on má tu čest seznámit se osobně s Julianovou basebalovou zbraní.
Mladému násilníkovi však kupodivu nejde ani tak o pomstu, ale o to, aby Geoffrey „byl hodný advokát a dělal, co se mu řekne“. Ale co to má vlastně být? To se brzy dozvídá. Dostává výhrůžný dopis, ke kterému se později přidávají telefonáty neznámého šeptajícího. Cíl výhrůžek je jediný – mají za cíl, aby Geoffrey vzal obhajobu Steva Mitchella a úmyslně ji prohrál. Právník se tak dostává do velkého dilematu – výhrůžky jsou stále častější, brzy se v nebezpečí ocitá i Geoffreyho starý otec a později i nová známost, sympatická veterinářka Eleonor. Proč však jde někomu tolik o to, aby byl za vraždu odsouzen právě Steve? Měl by Geoffrey myslet především na své bezpečí a bezpečí svých blízkých, byť za cenu odsouzení nevinného člověka? Stále více je však přesvědčen o Stevově nevině, a jeho smysl pro spravedlnost se začíná bouřit. Brzy se setkává i s dalšími „oběťmi“, které se po podobných a velice přesvědčivých zastrašováních bojí byť jen vystrčit nos z bytu.
Geoffrey si uvědomuje, že tohle není cesta, že není možné se neustále schovávat a žít ve strachu. Čím více se do případu začne ponořovat, tím více zneklidňujících okolností nalézá. Sám na náhody nevěří, a to ho utvrzuje ve správnosti svého počínání. Jak ale bude reagovat neznámý „našeptávač“ a divoký Julian Trent? Mladému právníkovi nezbude nic jiného, než do stanoveného data procesu se pokusit zvrátit téměř prohraný případ, najít nové důkazy a hlavně zjistit, kdo za tím vším stojí a proč. A času opravdu není málo…

Talár a dres
již patří do novější řady knih z dostihového prostředí, která je pro věrné čtenáře Francisových románů určitým přelomem. Jde totiž o druhou knihu, kterou Dick Francis nenapsal sám, ale se svým synem Felixem. Spolupráce otce a syna Francisových však není nijak nová, jen se o ní běžně neví. Felix Francis sice není a nebyl slavným žokejem (po sedmnáct let se věnoval studiu fyziky), ale od roku 1991 se pravidelně stará o otcovy záležitosti. Pomáhal mu v minulosti s mnoha zápletkami (např. románech Střepy nebo Rozkazem). V příběhu Hra s čísly Dick dokonce využil Felixových zkušeností učitele fyziky a znalosti střeleckého sportu. V románu Mrtvý dostih již byla jejich rodinná spolupráce natolik úzká, že se rozhodli vydat knihu coby společní autoři. Spolupráce pak pokračovala právě recenzovaným románem a dalšími tituly – Vyrovnaný účet a Crossfire (zatím nevydáno a není znám ani český název).
Kdo jste četl některý z dříve vydaných románů, tak víte, že se netočily vždy jen kolem dostihů. Hlavním hrdinou byl často někdo, kdo se věnoval jiné profesi a dostihy byly pouze jeho koníčkem. Nebo šlo o žokeje, který měl naopak koníčka z odlišného oboru mimo dostihy. Společnými znaky těchto románů však byla důkladná znalost nejen dostihového, ale i onoho „druhého“ prostředí. Dostali jsme se tak do světa bankéřů (Živá investice), fotografů (Reflex), pilotů (Souboj v letu) nebo obchodníků (Expert). V Taláru a dresu má čtenář – jak už název sám napovídá (v originále Silks, hedvábí, z něj se vyrábí nejen dresy, ale i taláry) – možnost seznámit se blíže s britským soudním systémem.
Jistě vás ale napadá, nakolik se tato kniha liší od těch, které psal Francis sám. Podle mého názoru, neliší. Spíše naopak – u spousty dřívějších románů je napětí budováno postupně, nenápadně. Jsou knihy, kde se příběh odvíjí ze dvou třetin v poklidné, téměř ospalé atmosféře, kdy čtenář jen tuší, že něco bublá pod povrchem, aby to na konci příběhu vybuchlo a děj gradoval. U Taláru tomu (naštěstí) tak není. Příběh má svižné tempo (možná i díky „mladší krvi“ v podobě Felixova přínosu, kdo ví), daří se mu udržet napětí od začátku až do konce, a to i navzdory mnohem většímu počtu stran než bývá obvyklé. Tandemu otec-syn se podařilo do románu vytvořit několik sympatických, lidských postav. Sám Mason není ani superman, ani samolibý neporazitelný advokát, ale člověk, jehož myšlení, jeho pocity strachu a obav mohou být čtenáři velmi blízké. V tomto románu si jistě přijdou na své i milovníci dramatických soudních přelíčení známých z románů E. S. Gardnera. Závěrečnému odhalení pravého viníka v soudní síni by jistě tleskal i Geoffreyův knižní kolega Perry. Tedy možná než by dal soudce vyklidit soudní síň…
Dvojice autorů Dick a Felix Francisovi možná trochu vyvrací některé fámy, které kolovaly o autorství Dickových knih z dostihového prostředí. Dle nich nebyl skutečným autorem slavný žokej, ale jeho žena Mary a autorství bylo Dickovi připisováno z komerčních důvodů. Pravda bude patrně taková, že jak Mary, tak Felix pomáhali se zápletkami z prostředí mimo dostihy. Dle mého názoru však jde o běžný jev a nic to však nemění na čtivosti těchto románů. Nakonec jen máloletý spisovatel si – pokud chce napsat opravdu dobrou a fundovanou knihu – vystačí jen se svými znalostmi a zkušenostmi. A jak vidno, i po smrti spisovatelovi manželky mohl vyjít titul, který rozhodně těm předcházejícím ostudu neudělá.
Originální titul: Silks (2008)
Vydáno: Michael Joseph, Penguin Books (2008)
Vydání v České republice: Olympia (2009)
Přeložila: Edda Němcová (2009)
314 stran
www.iolympia.cz

 

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA