Světové krimipovídky (editor Maxim Jakubowski)

Světové  krimipovídky Maxim JakubowskiNechce se vám začíst se do dlouhého příběhu? Nebo byste rádi věděli, jak si vedou autoři detektivek mimo anglosaský svět? Pak vítejte v průvodci autorů detektivního žánru z osmnácti zemí světa. Budete se bát, budete se možná červenat, zažijete emoce i černý humor. A možná se seznámíte. Se svým budoucím oblíbeným autorem…

Povídka je literární útvar, který láká mnoho autorů — je pro ně nejspíše výzvou. Není jednoduché na malé ploše popsat zápletku, kulminaci děje a vyvrcholení. A u detektivního žánru to platí obzvlášť. Není tedy divu, že pomyslnou hozenou rukavici zvedli v minulosti i takoví mistři jako Ed McBain nebo Dick Francis.

Obal Světových povídek láká čtenáře na jména současných velikánů kriinálních thrillerů a detektivek – Jeffery Deaver, Jo Nesbø nebo Ian Rankin. Nejspíš se vám honí hlavou, že podobných povídkových knih vyšlo už mnoho (mj. v nich můžeme zrovna Deavera najít). Ano, vyšlo hodně souborů povídek, jenže tentokrát je to jiné. Zatímco dříve se představovali převážně osvědčení i méně známí autoři z anglicky mluvících zemí, ve Světových krimipovídkách podniknete exkurzi za spisovateli krimi žánru do Itálie, Francie, Německa, Nizozemska, ale i do vyloženě exotických zemí jako Trinidad, Kuba nebo Japonsko. Čeká na vás celkem třicet šest povídek.

Takže jste si původně při pohledu na obal řekli: „Deaver a Nesbø v jedné sérii? To zní zajímavě!“ Ale i když toto spojení má za cíl přilákat čtenáře, hlavní devíza sbírky je — jak už asi tušíte — jiná. Vždyť kde jinde budeme mít příležitost poznat styl toho či onoho autora z Itálie, kdy jindy nás má přesvědčit japonský autor, že nás svým tempem vyprávění může zaujmout. Kdo jiný už nám má otevřít oči a přimět se podívat jinam než na knižní mapu USA, Velké Británie nebo Skandinávie?
A věřte, že výběr, který sestavil respektovaný britský editor Maxim Jakubowski, je opravdu pestrý a společnost autorů vybraná. Ač vám mohou být některá jména zcela neznámá, s pomocí Googlu či Wikipedie se můžete přesvědčit, že jsou ve svých zemích naopak již velmi známá. A můžete litovat, že jste o nich dosud nevěděli a nic nečetli. Nakonec se nejspíše přesvědčíte, že detektivky umějí psát stejně dobře i ve Španělsku nebo na Novém Zélandu. Ale samozřejmě nepřijdete ani o několik „osvědčených“ autorů.

Některé povídky jsou velice krátké a sotva se rozkoukáte, už litujete, že končí, protože se vám styl vyprávění či některé osoby zalíbily (Huxley). Jiné příběhy zase skončí dříve, než byste čekali (Slepá ulička). Pak musíte s čtením další povídky počkat, zapojit mozkové závity, projet si rychle přečtený děj, abyste si uvědomili, co tím chtěl autor říci a co jste případně přehlédli. Mnohé povídky mají překvapivý závěr, jak se na tento žánr sluší (Všechno pro Bergkamen).

Pak jsou příběhy, které pro sebe zaberou značnou část svazku, ale autorům to rádi odpustíte. Mám teď na mysli především Jahodový strom od Ruth Rendellové. Pro mě to byla dosti výjimečná povídka. Ne proto, že by oplývala strhujícím dějem, který vás nenechá vydechnout, to vůbec ne. Naopak, autorka si dává s vyprávěním načas, pečlivě kreslí kulisy svého příběhu a důkladně načrtává psychologické rysy jednotlivých postav. Ve výsledku jde ale o příběh velkého porozumění, osamělosti, citu, umění odpustit. Zkrátka o dílo specialistky na psychologicko-kriminální žánr, na které možná na nějakou dobu nezapomenete. Není divu, že byl tento příběh zfilmován v rámci televizního seriálu Ruth Rendell Mysteries, a byl dokonce rozdělen do dvou epizod.

A jaké že jsou tedy povídky od na obálce avizovaných autorů? Jo Nesbø ve své povídce Sérum možná trochu překvapí. Namísto chladného Norska nás zavede na hadí plantáž v Africe, kde líčí poměrně smutný příběh otce a syna. Nesetkáme se tu sice s Harrym Holem na dovolené, ale hlavní hrdina, mladý Angličan jménem Ken, také není zrovna žádné neviňátko.

Jeffery Deaver nás naproti tomu pozve do chladného, vánočně vyzdobeného New Yorku (Vánoční dárek). Setkáme se zde se starými známými, kvadruplegickým geniálním kriminalistou Lincolnem Rhymem a jeho krásnou partnerkou, policistkou Amelií Sachsovou. Spolu s nimi budeme vyšetřovat zmizení matky mladé Carly. A jak už to u Deavera bývá, i zde se dočkáme několikanásobného převratu.

Ian Rankin nám pak představí historický Edinburgh v pátrání po jedné podivné SMS zprávě (Řekni mi, koho zabít), která byla možná příčinou tragédie. Myslím, že pokud neznáte Rankinova inspektora Rebuse (jak příhodné jméno), je pravý čas to napravit. Ostatně to si možná pomyslíte stejně (jako já) i po přečtení povídky Johna Mortimera (Rumpole a vánoční prázdniny), kde také vystupuje jeho hlavní postava poněkud svérázný advokát.

Když už byla řeč o žánrech, Světové krimipovídky nejsou jen o napětí. Najdeme zde i příspěvky, kde se díky černému humoru zasmějeme (Když konečně přišel, Neprůchodný eskalátor), povídky erotické, až lehce pornografické (Jizvy, Pohled do slunce) nebo vyloženě depresivní (Pohled do slunce), dokonce i značně politické (Meč boží). Narazíme však i na příběhy, které se dotýkají některých reálných událostí (pointou velice zajímavá povídka Ten tlustý sadistický parchant) nebo se vážou k jinému vyprávěčskému fenoménu, jako jsou takzvané městské legendy. Jak by to s jednou takovou legendou mohlo být, nám naznačuje ve svém příspěvku Záhada městské legendy japonský spisovatel Rintaró Norizuki.

Česká detektivní tvorba bohužel v tomto výběru zastoupena není. Ostatně autory ze zemí východního bloku bychom zde vůbec hledali velmi těžko. Jedinou výjimkou je ruský populární spisovatel historických románů Boris Akunin, který ve své povídce Hovor u stolu představuje klasického detektiva à la slečna Marplová, jenž vše vyřeší od jídelní tabule pouze za pomocí bystrého úsudku.

Světové krimipovídky jsou tedy pohledem do širokého spektra autorů detektivní a kriminální prózy. Kromě oddychu a napínavého čtení nám nabídnou možnost, že jednou sáhneme zkušenou rukou v knihkupectví i po jiných než anglosaských autorech. Nebo alespoň po těch, po kterých bychom bez této knihy nejspíše nesáhli. Můžeme litovat, že v tomto výběru nenajdeme žádného českého autora, ale neměli bychom rozhodně litovat času, který jsme ve společnosti světových autorů strávili.

Originální titul: The Mammoth Book Of Best International Crime (2009)
Vydáno: Constable & Robinson, Londýn (2009)
Vydání v České republice: Domino (2013)
Přeložili: Dalibor Míček, Hana Pernicová (povídka Jahodový strom) a Jiří Kobělka (povídka Vánoční dárek) (2013)
www.dominoknihy.cz
648 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA