Spolubydlící (John Lutz)

790_spolubydliciNudíte se? Nekupujte si medvídka mývala, ale pořiďte si spolubydlící. Možná to i přežijete…

Počítačová programátorka Allison „Allie“ Jonesová žije se svým partnerem Samem ve starém domě na Manhattanu. Jejich šťastné soužití naruší jedné noci telefonát, ze kterého Allison zjistí, že jim Sam podváděl. Okamžitě ho vyhodí.
Uživit byt v centru New Yorku není nic jednoduché, a tak je Allie nucena poohlédnout se po nějaké spolubydlící. Ze spousty kandidátek nakonec vybere na první pohled nenápadnou a skromnou Hedru. Vše však musí zůstat v tajnosti – majitelé domu nepovolují další spolubydlící, a tak nikdo nesmí vědět, že tu Hedra žije, stejně jako Allison tajila před zvědavými zraky Sama.
Vztah nové podnájemnice k Allii začíná oscilovat mezi přehnaně mateřskými pudy a nekriticky obdivným vzhlížením. Programátorka se snaží Hedřino nízké sebevědomí napravit, ale když po čase zjistí, že se jí Hedra snaží kopírovat, začíná jí jít vše na nervy. Hedra si vybírá stejné šaty jako Allie, nechá si udělat ten samý účes jako ona, dokonce si bez dovolení půjčuje její šaty.
Allison se život pomalu začíná hroutit. Přemýšlí o tom, že by se zbavila Hedry, jenomže když odrazí sexuální obtěžování zákazníka, přijde o lukrativní smlouvu a peníze rychle docházejí. Jediná možnost je vrátit se zpět k Samovi, který své chyby lituje a stále na Allii naléhá, aby se mohl vrátit. Ale co tomu řekne Hedra? To by Allison ani v nejdivočejším snu nečekala…

Spolubydlící je starší román známého amerického spisovatele Johna Lutze, kterého čeští čtenáři znají v poslední době díky detektivní sérii s Frankem Quinnem. Právě Spolubydlící ale dostala Lutze do širšího čtenářského povědomí a víceméně odstartovala jeho úspěšnou kariéru. Nelze se tedy příliš divit, že po této knize sáhli v roce 1992 filmaři. V hlavních rolích se představily Bridget Fonda jako Allison a Jennifer Jason Leigh jako Hedra.
Z dnešního pohledu nebyla filmová verze příliš úspěšná, tvůrci navíc vycházeli z románu jen velmi volně, v podstatě druhá polovina filmu se odvíjí jinak, má jiné rozuzlení, některé postavy ve filmu nejsou vůbec, navíc je tam přidán pes.

Vraťme se však ke knize a podívejme se, co může dnešnímu čtenáři, více než dvacet let po premiéře filmové podoby přinést. V porovnání s drsnými thrillery „quinnovské série“ se rozvíjí velmi zvolna. Lutz sází na atmosféru starého domu, jehož dlouhé chodby, zdánlivě opuštěné prostory či staré a rozvrzané výtahy, mohou být pro leckterou osamělou ženu strašákem samy o sobě.
Většina čtenářů si na film ještě pamatuje, případně v kombinaci s titulem a znalostí pověsti autora tuší, že se spolubydlící nebude něco v pořádku. A jde jen o to, jak bude Lutz postupně utahovat pomyslné šrouby a napětí stupňovat. To je právě to, co se mu podle mého názoru daří. Autor nám překládá různé náznaky, a je jen na nás, jak si je domyslíme a co z toho vyvodíme. Pokud se budeme nakonec bát pokaždé, když Allie přijde domů a tuší, že je něco špatně, pak John Lutz nejspíše splnil svůj cíl.
Allison si sice asi nezamilujeme, ale můžeme s ní soucítit, ztotožnit se s ní. Je to mladá žena, která chce pouze dělat svoji práci a žít v poklidu se svým partnerem. Ani jedno se jí bohužel nedaří, a tak pokud nechce přijít o vysněné bydlení, musí situaci řešit. Ale i zde má smůlu. Nebylo by vám jí líto?
Zatímco Allie stojí pevně na nohou a má jasně vytčený cíl, s Hedrou je to jiné. Poznáváme ji jako plachou dívku, která má posléze ochranářské instinkty, které mohou, jsou-li v přílišné míře, být na obtíž. Vidíme, že se snaží přiblížit své modle, své Allie, chce být jako ona, cílevědomá, krásná a sebejistá. Zároveň si uvědomuje, že se jí to jen těžko podaří. Aby se svému idolu přiblížila, začíná se oblékat a chovat jako Allie. Ale to z ní její bytnou neudělá. Jenomže Hedra chce být Allií stůj co stůj, a pokud se jí to někdo bude snažit překazit, vystrčí domácí puťka Hedra drápy a změní se v šelmu. O to zákeřnější, že by to od ní nikdo nečekal.

Autorovi je nutno přiznat odvahu, že se rozhodl napsat psychologický thriller, ve kterém jsou dvě hlavní ženské hrdinky (bylo by zajímavé sledovat, jak by si se stejnou látkou poradila žena-spisovatelka). Zajímavé je také to, že většina mužských postav je zde vylíčena nepříliš lichotivě (záletný Sam, úlisný zákazník Mayflower, obtloustlý detektiv Kennedy), ale s oběma hrdinkami autor sympatizuje. Ano, někdy opravdu i s Hedrou. Ač bychom ji mohli šmahem označit za jasnou psychopatku, Lutz je mírnější a snaží se ukázat na to, proč je taková, jaká je a že si tuto cestu dobrovolně sama nezvolila (v tomto směru jde filmová verze ještě do větší hloubky).
Věřím, že vás tato kniha, díky které se vrátíte do počátků devadesátých let, kdy se ještě knihy psaly v poloviční tloušťce než dnes, zaujme.

Originální titul: Single White Female (1992)
Vydáno: Pocket Books, New York (1992)
Vydání v České republice: Domino (2013)
Přeložil: Roman Lipčík (2013)
www.dominoknihy.cz
216 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA