Soukromá pacientka (P. D. Jamesová)

P.D. Jamesová Soukromá pacientkaKdyž se vám podaří vydat v osmdesáti osmi letech knihu, můžete si pogratulovat, že jste přetrumfli Agathu Christie. A pamatujete si, co jste dělali sedmého července 2005 v době teroristických útoků na Londýn? Protože právě taková informace zajímá komandera Dalglieshe v knize Soukromá pacientka (2008), kde se znovu setkáváme i s jeho spolupracovníky – inspektorkou Kate Miskinovou a seržantem Francisem Bentonem-Smithem. Ještě předtím ale musí dojít k vraždě.

Že budě obětí sedmačtyřicetiletá Rhoda Gradwynová se dozvídáme hned v první větě románu, na vraždu si ale musíme téměř sto stránek počkat. Rhoda sice žije osamělý život, ale její povolání nepatří k těm oblíbeným, o skandály se zabývající novinářka. Její tvář již od dětsví hyzdí jizva, pro jejíž odstranění se až nyní rozhodne. (Proč?) Operaci chce podstoupit na soukromé klinice doktora Chandlera-Powella v Dorsetu. A pár týdnů před zákrokem na jeho zámeček zavítá, aby se seznámila s prostředím. Později je operace úspěšně provedena, ale pravděpodobně právě někdo z pracovníků kliniky se rozhodl Rhodu zavraždit. Byl snad důvodem nějaký skandál, který odhalila nebo by mohla odhalit? Nebo šlo někomu o to poškodit pověst doktorova zámečku s klinikou?

V úvodu nás autorka seznamuje s jednotlivými postavami a především s budoucí zavražděnou. P. D. Jamesová píše nádherně kultivovaným stylem s pomalým tempem vyprávění, prostor je věnován i minulosti postav, ale třeba i popisu místností. S nástupem Dalglieshova týmu se tempo vyprávění poněkud zrychluje, přibývá dialogů a příběh je už vyprávěn především z pohledu vyšetřování, ale na jakou židli si komander sedl se rovněž dozvíme, stejně jako jsou nám odhalovány názory a věci z osobního životu všech tří detektivů.
Co bych autorce vytkl, je závěr, který je i tentokrát (ale nejsem velký odborník na P. D. Jamesovou) poněkud zdlouhavý a zbytečně akční. V případě Soukromé pacientky i poněkud neobvyklý – ale více se prozrazovat nesluší. Přečtěte si a udělejte si názor sami.

Adam Dalgliesh v tomto románu plánuje svatbu se svou lásku Emmou. V práci ale může působit jako až moc chladný profesionál – aby například projevil on nebo jeho dva spolupracovníci účast s podezřelým, je něco nepatřičného. A nám čtenářům nezbývá než tuto nezvykle výraznou profesionalitu v porovnání s jinými autory a někdy moc „květnaté“ a zdvořilé dialogy, které asi v angličtině nevyznívají tak nezvykle, přijmout – nebo po knihách P. D. Jamesové nesahat.

Za sebe ale říkám, že Soukromá pacientka je zatím nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četl. A důkaz že i v roce 2008 jde vydat poklidnou anglickou detektivku.

Originál: The Private Patient (2008)
Překlad: Alena Rovenská
Motto, Praha 2009
384 stran
www.motto.cz

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA