Služebník smrti (Sam Christer)

Svět Holmese a Moriartyho vyprávěný obrácenou optikou – tady jsou jen vedlejšími postavami v dramatu o zabijákovi v cele smrti…

Simeon Lynch je kriminálník a vrah, který si získal prestižní místo v Moriartyho zločinecké organizaci. Právě proto teď hnije ve věznici Newgate a čeká na popravu – nebo na příležitost k útěku. Sám slavný Sherlock Holmes za ním do díry přijde s nabídkou svědčit proti svému zaměstnavateli. Lynch má však vlastní plán…

Je nesmírně zvláštní sledovat tehdejší Anglii Sherlocka Holmese z odvrácené strany, ze strany zločince. Zatímco si detektiv někde brousil své dedukční schopnosti, spodina a chudáci se mezi sebou rvali o kus žvance a Lynch se protloukal od jednoho pouličního gangu k druhému, krůček po krůčku až pod katovu oprátku…

Není těžké uhodnout, že Sam Christer patří mezi početné fanoušky světa Velkého detektiva. Ty příběhy ho fascinovaly, ale zajímal se také o věci, které v knihách řečeny nebyly. Například co pohánělo Moriartyho, jak fungoval jeho „podnik?“ Autor se proto ponořil do studia viktoriánské éry a vrátil se vyzbrojen vědomím, že to byla nesmírně drsná éra s propastnými sociálními rozdíly. Ti, co neměli to štěstí narodit se do bohaté vrstvy, museli o svůj život doslova bojovat. A právě z takového prostředí pochází i Christerův hrdina – za osmnáct dní ho popraví a on vzpomíná na všechny události, které ho formovaly; lidi, vraždy, náhody i vlastní rozhodnutí, které ho dovedly až sem. Lituje něčeho? Udělal by něco jinak?

A co autor, neměl on něco udělat jinak? Já si zprvu nebyla jistá, jestli by autor neudělal líp, kdyby nenechal Lynche být vypravěčem a raději nevyprávěl v 3. osobě – na zastaralý a květnatý styl vyprávění si člověk musí chvilku zvykat. A neudělal by Christer větší terno, kdyby do příběhu zakomponoval i nějaký děj? Dlouho to vypadalo, že čtete spíš smutnou zkazku Charlese Dickense o ubohém sirotkovi, protloukajícím se zlým světem.

Stránku po stránce si vás však příběh vtáhne. Možná právě i díky zvláštnímu stylu vyprávění získáte pocit, že jste uprostřed 19. století – a když pak zvednete hlavu od knihy, překvapí vás, že městem jezdí tramvaje. Když ještě k tomu přestanete čekat detektivní zápletku a přijmete fakt, že tu nejde o řešení vražd, jako spíš co k nim vedlo, užijete si temný kriminální příběh plný krys, surových bachařů a zločineckého podsvětí (do kterého by se Holmes neodvážil ani v převleku…)

Originál: The House of Smoke, 2016
Překlad: Libuše a Luboš Trávníčkovi
Vydal: Knižní klub, 2017
385 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA


Informace

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR