Promyšlené vraždy Agathy Christie (John Curran)

Promyšlené vraždy Agathy ChristieUtajené zápisníky Agathy Christie byly v kategorii literatury faktu nominovány na prestižní žánrové ceny (Edgar, Anthony a Macavity), Agatha Award dokonce získaly. Pokračování Promyšlené vraždy Agathy Christie — Příběhy a tajemství z jejího archivusi spíše než o pění chvály říká o kritické připomínky. Přitom české vydání s modrými pevnými deskami a pěkným přebalem vypadá povedeně a luxusně.

S předmluvou od Sucheta
Především je třeba zdůraznit, že v knize uvedené krátkou předmluvou poirotovského představitele Davida Sucheta jsou kromě zápisníků a komentářů k nim obsaženy další různorodé texty. Přímo poznámky k titulům tentokrát nejsou uspořádány tematicky, ale podle jednotlivých desetiletí autorčiny tvorby, přičemž je daná dekáda na začátku vždy shrnuta. To prokládají kapitoly s nepoužitými nápady, poznámky k jedům, nepublikovaná verze povídky Případ domovníkovy ženy se slečnou Marplovou, příběhu Červená a původní, nepoužitá verze rozuzlení debutu Záhady na zámku Styles. Dále je zařazeno autorčino povídání o stvoření Hercula Poirota. Nechybí ani obecné vysvětlení, jak Christie se zápisníky pracovala (někdy použila prostě ten, který byl právě po ruce) a soupis Knoxova desatera a dvacatera van Dina, co se v detektivce nesmí, a jak to Agatha porušovala či dodržovala.
To doplněné seznamy knih jiných autorů, které četla či na ně nějak soustředila pozornost, a užitečnými rejstříky s dílem podle data vydání a dle abecedy.

Curran v současnosti píše o Christie disertační práci, jeho kniha však nemá styl nesrozumitelného (a nudného) pojednání. Dokáže psát nesmírně čtivě. Za pozornost stojí různá zmínění nakladatelských posudků, rozdílná role redaktorů při časopiseckém a knižním vydávání.
Curran dokáže přijít s věcmi, které nejsou zmiňovány v každém článku, což je jeden z nejvýraznějších (a mála) kladů knihy. Umí uvést, jak se lišily časopisecké verze oproti knižním či britské od amerických, připustit klesající kvalitu posledních Agathiných knih a zmínit existenci redaktorů, kteří mohli na některé věci upozornit. Myšlenka, která není nijak objevná, ale měla by přitom napadnout každého, kdo se jen trochu vyzná v nakladatelském světě. Podobně jde například s uspokojením číst (pravda, stejně jako v prvním díle), že anglické vesničky se v knihách Christie zdaleka neobjevují tak často.
Několikrát totéž
Protože se naznačují či prozrazují rozuzlení (na konkrétní knihy se vždy upozorňuje na začátku kapitoly), dalo by se předpokládat, že někdo nebude číst souvisle od začátku do konce. Proto či snad ve snaze knihu natáhnout autor neváhá některé informace několikrát zopakovat a ještě se občas i přiznat, že to či ono už zmínil.
Dopouští se i nepřesných formulací nebo nerozvádí věci, které by mohly být zajímavé, jistě zajímavější než omílání téhož. O slečně Marplové čteme, že opouští v rámci vyšetřování St. Mary Mead a tím „se zařazuje mezi Velké detektivy“, jako by snad opuštění bydliště a pátrání umožňovaly hned zařazení k Velkým detektivům. Není to dáno spíše povahou a schopnostmi detektiva? Čteme, že psaním dvou knih najednou si obě zachovaly svěžest, jako by tituly psané samostatně svěží nebyly. Čteme, žeCyankáli v šampaňském je sestavené na základě „vyprávění jednotlivých podezřelých“, přičemž ve skutečnosti je vyprávěním o podezřelých, protože celá kniha je vyprávěna ve třetí osobě. Čteme o příběhu s námětem podobným Hodinám, který rozepsala Agatha a dokončit ho měli čtenáři. Proč není přetiskován, už Curran nepíše — takový projekt je přitom zajímavá kuriozita. Je dobré vědět, že roku 1958 u jedné Agathiny hry spadla opona ve špatný čas, ale těžko dnes dohledávat podrobnosti k informaci bez bližšího vysvětlení — a tak by se šlo v titulu rýpat dál.

Pasáže o dodržování a porušování detektivních pravidel stojí za pozornost, stejně jako řada dalších věcí. Obstály by jako samostatný článek či snad součást knihy textů o Agathě, v kombinaci se zápisníky se ovšem nejde vyhnout otázce, jak spolu souvisejí. Seznam knih jiných autorů působí přes mou obrovskou úctu k autorce jako vrchol nastavované kaše. Snad nejen pro fanoušky je zajímavé vědět, co četla. Ale je třeba takové seznamy (navíc dost nepřehledně řazené) publikovat a nedělají z autorky zbytečný bulvár a snahu vydělat?

V knize je pozoruhodný materiál, ale rovněž výplňová slova a hodně opakování. Pokud by dostala název Všechno možné o Agathě, a tak byla prezentována, zklamání by bylo menší. Podobně jako u prvního dílu se rovněž nabízí otázka, kdo je ideální čtenář titulu. Někdo, kdo mnohé knihy od Christie ještě nečetl, a tudíž se dozví vraha nebo bude kapitoly občas přeskakovat? Nebo jen skalní fanoušci?

Originál: Agatha Christies Murder in the Making. Stories and Secrets from her Archive. Includes an Unseen MissMarple Story (2011)
Překlad: Jan Čermák
Český rejstřík: Jana Ohnesorg
Vydal Knižní klub, Praha 2012
480 stan
www.bux.cz
www.agatha.cz

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.