Příští oběti (Jeffery Deaver)

Příští obětiJe jistě příjemné vyjet si v dubnu do chaty u jezera. Je tam ještě klid, příroda se probouzí ze zimního spánku, ideální relaxace. Nejspíš vás ani nevyděsí občasný tajemný zvuk. Většinou si pomyslíte, že to jen někde venku spadla větvička, přeběhlo nějaké drobné zvíře nebo prostě dřevo pracuje.

To byste ovšem nesměli být v detektivce.
Emma, právnička solidní firmy si spolu se svým manželem Stevenem, sociálním pracovníkem, takhle jeden víkend vyjedou. Spokojeně popíjejí v útulné kuchyni chaty, ale tajemných zvuků venku přibývá. Zatím co Steven je klidný, Emma začíná mít čím dál větší obavy. A má proč. Emma a Steven budou za chvíli mrtví… Za oknem se objevuje tvář zabijáka s brokovnicí v ruce. Než se vyděšení manželé vzpamatují, vtrhne zadním vchodem dovnitř druhý zabiják…
Policistka Brynn McKenzieová má docela příjemné plány na večer. I ona sedí v útulné kuchyni, zatímco její (druhý) manžel Graham připravuje k večeři špagety. Odnikud se neozývají žádné tajemné zvuky, ani na dveře jejich kuchyně nikdo neklepe hlavní brokovnice, nicméně Brynn netuší, že za pár hodin prožije nejkrušnější noc svého života.
Zakrátko je zavolána k podivnému tísňovému volání na linku 911. Volající stačil říci pouze „Tohle…“, pak byl hovor přerušen. Šerif Tom Dahl si není jistý, jestli šlo o omyl nebo volajícího někdo násilím přerušil (ano, „B“ je správně). Dahl posílá McKenzieovou na rutinní výjezdovou akci. Nejspíš o nic nepůjde, ale přeci jenom…
V chatě u jezera nachází Brynn v kuchyni dvě mrtvoly v kaluže krve. Emma a Steven. Zakrátko je napadena zabijáky, kteří se stále zdržují v domě. Podaří se jí utéci ven, nesednout do auta, ale při pokusu uprchnout z chatové oblasti je postřelena a její auto spadne do jezera. Podaří se jí se z vody zachránit a dokonce najít dalšího spojence – tím je Michelle, přítelkyně Emma a Stevena, která dorazila k manželům na víkend – naštěstí pro ni – pozdě. Tím si totiž zachránila život. Teď však musí obě ženy utíkat před vrahy a bojovat v pustině o holý život…
Přestože Brynn okolní lesy zná, není útěk vůbec jednoduchý. Michelle je typická holka z města, kterou snad víc než obava o vlastní život mrzí ztráta drahých bot a poničení luxusního oblečení. K tomu si brzy podvrkne kotník a dva zabijáci – Harta a Lewis – jsou čím dál blíže a musí svědky vraždy dostat stůj, co stůj. Ač má Brynn bohaté zkušenosti z výcviku, má za sebou Harta, z dvojice zločinců toho inteligentnějšího, mazanějšího a chladnokrevnějšího. Jak Brynn, tak Hart, kladou v průběhu útěku různé pasti, a my jsme vlastně svědky souboje dvou velice bystrých mozků…
Útěk svědků před vrahy, často i různou divočinou, není ničím novým. Po několika přečtených stranách si tak kladete otázku, o co v tak tlusté knize půjde a jak si autor s nastoleným, relativně otřepaným tématem, poradí. Ale toto otřepaný příběh naštěstí rozhodně není. Několikrát prožijete s hlavními hrdinkami situaci, kdy si už myslíte, že už-už vyváznou a říkáte si „fajn, teď by to mohlo končit“.
To byste ovšem nesměli být v detektivce.
Nic nekončí. Obě ženy se znovu ocitají v pasti, znovu z ní unikají a vše začíná nanovo, aby o pár stránek dál ještě více gradovalo. Deaver je znám prokreslenou psychologií postav – jak těch kladných, tak těch záporných. Platí to i v tomto románu. Odhalujeme některá velmi překvapivá fakta o minulosti Brynn, ale nalézáme i střípky, které Harta nebo Lewise polidšťují. Kromě psychologického boje Brynn s Hartem autor nezapomíná kupodivu ani na důkladný popis přírody, takže pokud vás flora oslovuje, jistě oceníte Deaverovy znalosti.
Příští oběti jsou ale především kriminálním románem, thrillerem v pravém slova smyslu, strhujícím příběhem, díky němuž zjistíte, že je večer, zima, a že jste u vody zůstali sami, díky němuž možná půjdete spát až nad ránem, abyste o pár hodin později vstávali do práce se zarudlýma očima, díky němuž možná přejedete o pár stanic dále. Protože kniha vás nenechá ani na chvilku oddychnout.
Už ve druhém odstavci první stránky najdeme věty „Klid rušilo jen občasné vzdálené houkání ptáků či duté kvákání žab. A teď ještě jiný zvuk. Téměř neslyšné zašustění listí. Dvojí zapraskání ulomené větvičky“. Z nastoleného napětí Deaver nepolevuje až do konce knihy. A přitom nás čeká ještě několik překvapivých odhalení či zvratů. Nejsou ale samoúčelné, často nám autor předkládá fakt, že jsme se spolu s hlavními hrdiny nedokázali podívat na věc z jiné stránky, jak by to také mohlo být. A přitom musíte uznat, že opravdu mohlo. „Vždyť je to jasné,“ řeknete si možná několikrát. Jenomže stejně jako třeba Brynn přijmete fakt, že něco je následkem něčeho a vezmete to, protože se to zdá logické. Prudkost děje vás pak už nenechá přemýšlet nad žádnou jinou alternativou. Není na to čas a tahle je přece tak jasná…

Jak říká jedna postava v knize: „Lidé slyší to, co chtějí slyšet, vidí to, co chtějí vidět, a věří tomu, čemu chtějí věřit“. Pokud k nim patříte i vy, knihu si jistě užijete beze zbytku.
Originální titul: The Bodies Left Behind (2008)
Vydáno: Simon & Schuster, New York (2008)
Vydání v České republice: Domino (2010)
Přeložil: Dalibor Míček (2010)
402 stran

 

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA


Informace

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR