Pravdu znát nemusíš (Mary Higgins Clarková)

Pravdu znát nemusíš Mary Higgins ClarkováPravdu znát nemusíš je další kniha z pera americké autorky bestsellerů Mary Higgins Clarkové. Clarková napsala příjemnou nenáročnou detektivku, kterou ocení zejména ženy. V knize využila schéma, které se jí osvědčilo v řadě předchozích románů. Novinku vydalo nakladatelství Alpress v edici Klokan.

Pokud autorčiny knihy neznáte a její jméno je vám pouze povědomé, pak bychom si měli říct, že detektivky píše i její dcera Carol. Ta napsala detektivky společně s matkou, ale tvoří i samostatně. Co se týče kvality, její detektivní romány jsou napínavější, komplikovanější a nepředvídatelnější. Její matka ve svých knihách využívá podobnou šablonu a v podstatě nemá čím překvapit.

Je to dobře, nebo špatně? Záleží na úhlu pohledu. Literární kritici zřejmě nebudou nadšení, ale na druhou stranu si umím představit, jak knížka rychle mizí z pultů. Clarková je už pojem, a to i přesto, že mrazivého a šokujícího thrilleru se od ní nejspíš nikdy nedočkáme. Pravdu znát nemusíš má atraktivní téma, které by se dalo zpracovat hodně dramaticky, ale autorka (a její čtenářky) si vystačí s poklidným tempem a líbivým příběhem, který je sem tam na hranici kýče.

Ačkoliv jde o detektivku, Clarková použila téměř pohádkové schéma: kráska v ohrožení a dva muži, kteří o ni usilují a snaží se ji zachránit. Touto novodobou princeznou je atraktivní a vzdělaná Mariah, která se dostane do těsné blízkosti vraždy. Jejího otce někdo zastřelí a vyšetřování ukáže, že nejpravděpodobnějším pachatelem je její matka, která trpí Alzheimerovou chorobou. Jen s vraždou autorka nevystačí, proto do děje přidala vzácný rukopis, který se týká Ježíše Krista. Stručně řečeno, nic překvapivého, že? Pokud autorčiny knihy znáte, pak dokážete docela dobře odhadnout, jakým směrem se bude příběh vyvíjet a jak skončí.

Hlavním zločinem je tady vražda, a i když dojde k dalším násilnostem, přesto všechno vám nebude běhat mráz po zádech. U příběhu si odpočinete, a jste-li žena, Clarková vám dala báječnou šanci zasnít se. S hlavní hrdinkou se můžete ztotožnit a můžete si představovat, že všichni ti muži neobklopují ji, ale vás. A co na tom, že zarytí zastánci napětí se chytají za hlavu? Tohle je prostě pohádka pro ženy, tak to tak berte. Fajn je, že se Clarková netváří, že píše nějaké velké Umění. Její příběhy si na nic nehrají a nemají literární ambice.

Řemeslo ovládá Clarková dokonale, což je věc, kterou jí mnozí kolegové mohou jen tiše závidět. Je skvělá vypravěčka a její příběhy vás dokážou pohltit. Obsah její novinky také raději nepodceňujte. Důvody jsou hned dva. Prvním je závěr knihy. Já Clarkovou podezírala, že podlehne sentimentu a konec bude jako vystřižený z červené knihovny, ale ona mě mile překvapila. Druhá věc, která je tu nadprůměrná, je psychologie několika postav. Zavražděný muž žil v trojúhelníku, který působí docela reálně. Jemu je šedesát let a dlouhá léta žije po boku manželky, kterou má rád. Žena onemocní a on se nedokáže ubránit citu k jiné ženě. O dvacet let mladší kolegyně se stane jeho milenkou a on neví, jak se zachovat, protože nechce ani jedné z nich ublížit.

Osobně mám radši thrillery, u kterých netuším, co mě čeká na další stránce, ale přiznávám, že jsou chvíle, kdy si Clarkové knihy s chutí přečtu. Řadím ji do jednoho ranku s její kolegyní N. Roberts. Obě píší čtivé knihy, které oceníte, když sháníte knížku pro chvíle pohody.

Originál:  Lost Years, 2012
Překlad: Šárka Tulcová
Alpress, Frýdek-Místek 2013
304 stran
www.alpress.cz

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA