Noční lov (Robert Bryndza)

Říká si Noční pták. Plíží se temnými ulicemi Londýna a sleduje svou oběť. Není to však stalker. Oběť ani netuší, že už jí zbývá jen pár dnů života… Druhý román s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou.

Robert Bryndza Noční lovKaždý správný lov začíná tím, že si lovec svou oběť nejprve pořádně občíhne. Zjistí její zvyky – kudy pravidelně chodí, kde má útočiště a kdy je nezranitelnější. Podle toho volí optimální způsob a čas útoku. Jedině lovec, který o své oběti všechno ví a pečlivě se připravuje, je úspěšný. Stejně tak pracuje tajemná osoba, která si říká Noční pták. Vytipované oběti tajně v noci pozoruje a připravuje se. Ve vhodnou dobu zaútočí. Nejprve ale musí získat výhodu. Ta spočívá v tom, že se vloupá do domu oběti a do pití jí vstříkne omamný preparát. Poté se skrývá někde v domě (třeba i pod postelí), a teprve když je oběť dostatečně omámena, už bezmocnou jí udusí igelitovým pytlíkem. Umírání je dlouhé a bolestné. Trvá i několik minut. Tohle ale není lov pro zábavu. Útočníka žene něco víc… Velká osobní nenávist.

Takto se odvíjí zápletka druhého románu britského autora Roberta Bryndzy s hlavní postavou detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové. Poprvé se představila v úspěšné Dívce v ledu. Ti, kdo tento román četli, nejspíš vědí, že pochází ze Slovenska (kde i autor se svým partnerem žije) a při nezdařené akci, které navíc sama velela, přišla v Manchesteru o manžela a nyní začíná znovu v Londýně. Je to tvrdohlavá a neústupná policistka. Zoufalost ze smrti manžela kompenzuje zapálením pro práci, což jí dost často staví do konfliktu s nadřízenými, někdy i kolegy či podezřelými.

Je sympatické, že druhý román ze série s inspektorkou Fosterovou jde poněkud jinou cestou než první příběh. Pachatele tentokrát vytušíme dost brzo a zhruba v polovině knihy se nám naše tušení potvrdí. Když tohle autor udělá, mohou nastat v podstatě dvě možnosti. Buď si tím román nechtěně shodí, protože připraví čtenáře o překvapení a dál už mu nic moc nenabídne, nebo čtenáře přesvědčí, že to vůbec nevadí, protože ho i tak dokáže udržet v napětí. Tohle je naštěstí ta druhá možnost. A pokud se k tomu přidá ještě něco navíc, tím lépe. Tady totiž můžeme občas pachatele, který rozhodně není klasickým „záporákem“, chápat nebo s ním dokonce soucítit. Naštěstí ale Bryndza zachází s tímhle ostrým kořením opatrně a dávkuje ho tak, aby nám sice občas bylo vraha líto, ale zase abychom s ním zase nesoucítili až příliš. Zcela evidentní je to zejména v několika závěrečných scénách, nicméně i tak nepřijdeme na konci o malé překvapení.

V souladu s titulem knihy si můžeme kromě skvěle napsaného příběhu také užít atmosféru nočního Londýna, střídanou s horkem nebo zase typicky britským deštivým počasím, které pomáhá ponurosti příběhu. Dostaneme se tentokrát převážně do luxusních čtvrtí, kde se vrah potmě plíží zahradami, sleduje svou další oběť a užívá si, že je pánem nad posledními minutami jejího života. Kromě toho stejně jako v předcházejícím titulu sledujeme klasickou procedurální detektivku. Někdy víme o něco víc než kriminalisté, ale neplatí to vždy, takže můžeme být mnohdy při nějakém odhalení překvapeni společně s nimi.

Pokud v některých komentářích k předcházejícímu dílu čtenáři psali, že je Erika leckdy tak trochu na zabití, protože se chová neprofesionálně a nerespektuje skoro nic, tak tady přece jen dochází k menšímu umírnění. To však (naštěstí pro nás) neznamená, že by z ní autor udělal poslušnou ovečku. Konflikty s nadřízenými a některými kolegy má sice stále, ale pokud už poruší nějaké nařízení, je to především z přesvědčení o tom, že má pravdu. Což se nakonec samozřejmě potvrzuje a je to ku prospěchu věci. Také se mi zdálo, že Bryndza tentokrát svou hrdinku více obdařil city. Je to znát zejména v pasážích, které se týkají druhého výročí smrti jejího manžela, nebo když svůj život ve spartánsky zařízeném bytě konfrontuje se šťastnými rodinkami, které potkává v horkem prohřátých ulicích metropole.

Osobně mi vadí móda některých thrillerů, kdy se musí pachatel nutně zaměřit na hlavní hrdinku (nebo hrdinu), abychom se o něj museli bát. Tady je jistý náznak téhož, nicméně než si člověk stačí povzdechnout „už zase?“, zjišťuje, že autor tuhle zápletku odklání malinko jinam a opět čtenáři dokazuje, že nemá v ruce kopírák prvního příběhu, ale pevné otěže, kterými chce příběh řídit odlišnou cestou.

Jsem moc rád, že druhá kniha je ještě o něco lepší (alespoň podle mého názoru) než autorova prvotina. Jak sami víte, nebývá tomu tak vždy, nicméně tento příběh je ponuřejší, napínavější, ale zároveň obohacen nejednoznačnou optikou a větší mírou emocí. Bravo, pane Bryndzo, už se těším na třetí díl (s opět slibným názvem Temné hlubiny).

 

Originální titul: The Night Stalker (2016)
Vydáno: Bookouture (2016)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s. (2017)
Přeložila: Kateřina Elisová (2017)
432 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA