Mrtvé tajemství (Beverly Connor)

Beverly Connor Mrtvé tajemstvíKoho zklamaly poslední díly Scarpettové a rád by se opět vrátil ke staré dobré forenzní vědě, ten ať neváhá zkusit případy doktorky Fallonové…

Doktorka Diana Fallonová vede rosewoodské historické muzeum, ve kterém byla zřízena kriminalistická forenzní laboratoř (jíž je také ředitelkou.) Takže má kolem sebe spoustu spolupracovníků, ve kterých je ze začátku mírně obtížné se vyznat – kdo patří do muzea, kdo do laboratoře, pak ještě sekretářka, zástupkyně, sponzoři a jeskyňáři. Ačkoli díky tomu, že partu jeskyňářů tvoří právě členové Dianina nejbližšího týmu, jsou přiblíženi víc a potíže s orientací zakrátko mizí. Právě vášeň pro objevování nových jeskyní přivedla Dianě nový případ – v jedné průrvě našla mumifikovanou mrtvolu muže, musel tam být opravdu hodně dlouho. A s ním to všechno začalo…
Když už to však vypadalo, že se z mumie radují nějak moc dlouho a nic se neděje, věci se daly do pohybu a najednou se toho začalo dít moc. Záhadné útoky na členy Dianina týmu, vykradení laboratoře, do toho zpráva o zatčení Dianiny matky na základě naprosto šíleného obvinění. Nemluvě o kostech údajné čarodějnice a návštěvě druidů, kteří si na ně dělají nárok. Ale protože román má téměř 400 stran, události nekončí, stále budou přibývat nová těla a kosti, až si i vědci začnou říkat, co se to děje („Že by úplněk, nebo něco takovýho?“)
Je evidentní, že jde o pokračování v dlouho trvající sérii románů – objevují se tu narážky na různá starší dobrodružství jak z telenovely – nelítostný zabiják, který je možná mrtvý, možná ne; násilná smrt adoptované dcery v Jižní Americe… Tyhle kusé zmínky samy o sobě znějí šíleně, ale jako hlavní motivy samostatných románů nemusely být tak špatné. (Až budou zmínky v dalších knihách o tomhle případu, naprosto jistě budou znít stejně nepříčetně…)
V drtivé většině knih hrdinové mluví nadmíru spisovně a uhlazeně, proto mě zprvu zarazilo, když se tu v přímé řeči běžně vyskytovala obecná čeština (např. seš v pohodě, těsnej průlez apod.) Ale postupně jsem si na tenhle uvolněnější styl zvykla, a týkal se opravdu jen dialogů. Zajímavý přístup k překladu.
Diana Fallonová se v tomto románu ukázala být velmi zdatnou konkurentkou Temperance Brennanové (té knižní) – mají toho dost společného. Povolání antropoložky, zralý věk, ztroskotaná manželství, přítele detektiva… Možná má knižní Tempe víc smyslu pro humor, ale zato jí chybí mladý tým okolo, který má humoru na rozdávání, tak jako ten Dianin. Obě také přitahují maléry jak magnet (ale obě z nich vždy vyjdou víceméně celé, aby mohly v příští knize schytat ránu zase z druhé strany…)
Je tu možná až příliš souběžných případů a vyšetřování, které se na konci tak nahustily a propletly – sice to bylo napínavé, ale také dost obtížné na sledování. Ale až na tu opravdu ošklivou finální tečku jsem si příběh užívala, byť některým technickým záležitostem nebylo rozumět. Velká škoda, že z této série není přeloženo víc knih, pouze Tajemství oběšenců (Dead Guilt, BB art, 2006), což je druhý díl, a nyní tento díl třetí z prozatím devítidílné řady. Navzdory mírné bichlovitosti jsem román zhltla za dva dny a jdu si sehnat Oběšence.

Originál: Dead Secret, 2005
Překlad: Jan Krejčí
Vydal: Talpress, 2011
391 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA