Měsíc s dýmkou (Hana Prošková)

Měsíc s dýmkou

Malíř Horác navštíví doktora Janzu, který pracuje na nervovém středisku. Horác chce nějaké prášky, ale doktor mu místo předepsání dalších prášků řekne, ať napíše, co prožil, a tak se do toho Horác opravdu pustí. Jednoho dne dostane Horác od kamaráda Štěpána telegram, aby se za ním vypravil mimo Prahu – tak začíná první novela v knize obsažená, první případ malíře Horáce a poručíka Vašátka.

6 + 1

,,Voni vám věří asi tak, jako já věřím ženský, když mi tvrdí, že je panna.“

I druhý příběh vypráví Horác a točí se okolo party mladých lidí, kteří pobývali v Letenských sadech, kde konec konců i dnes můžeme mladé s flaškou zahlédnout. Ale k příběhu samotnému: Došlo zde ke rvačce a jeden mládenec zemřel. Do případu, který má na starosti Vašátko, se zapojuje Horác.

Zvláštní případ

,,-Pokud se pamatuji, tak jsem se vás na radu neptala. – – Tím líp, že si víte rady sama.“

Tentokrát je vypravěčem příběhu poručík Vašátko. Vyjel si na Vánoce zalyžovat do jedné horské chaty a koho zde nepotká – starého známého Horáce se skupinou lidí okolo režiséra Skorkovského. Je tu s druhou manželkou a synem, ke kterému se rozhodně nechová nijak dobře. Jsou tu také manželé Kopečkovi; s paní Kopečkovou Skorkovský možná něco má. Přijede i režisérova bývalá manželka, matka Fandy, která si chce svého syna na Vánoce odvézt. A pak jednou najdou Horác a zdejší správce režiséra mrtvého. Ze začátku to vypadá na sebevraždu…

Zvláštní případ se dočkal rovněž televizního zpracování, Horáce hrál Josef Kemr, Vašátka Radovan Lukařský, Skorkovského Josef Somr a první paní Skorkovskou Dana Hlaváčová.

V povídání o knize Tajemství planet jsem už napsal o různých názorech na detektivky Hany Proškové. Kniha tří novel Měsíc s dýmkou je její první a podle některých názorů nejlepší.

Z těch příběhů, které jsem od Proškové zatím četl, se mi trojice z Měsíce s dýmkou líbila nejvíce. Povídky jsou hodně dobře napsané, se zajímavými a neobvyklými zápletkami (hlavně první a poslední) a hlavně neobvyklým Velkým detektivem Horácem. Dobře se mi četly, párkrát jsem zasmál – třeba poznámkám první paní Skorkovské v Zvláštní případu a občas mi nějaká věta přišla jak z Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.

Kniha právem potvrzuje názor, že detektivky Proškové patří k tomu nejlepší, co bylo v tomto žánru Čechách napsáno před rokem 1989.

Mladá fronta, Praha 1969

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA


Informace

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR