Konečné řešení (Michael Chabon)

Michael Chabon Konečné řešeníÚtlá kniha Michaela Chabona Konečné řešení je jedním z mnoha pastišů se Sherlockem Holmesem. Patří tedy k příběhům, které nenapsal sám sir Arthur Conan Doyle. Oproti jiným dílům má ale přece jen pár odlišností. Podívejme se tedy na novelu podrobněji, protože si to určitě zaslouží.

Případ zmizelého papouška
Příběh se odehrává v roce 1944 v anglickém Sussexu. Sherlocku Holmesovi je okolo devadesáti let. Na tváři má bradavice a už by asi nedokázal po městě běžet za podezřelým z vraždy. Kromě toho je ale také čas druhé světové války a Velký detektiv je vlastně zajímavým kontrastem, vzpomínkou na starou dobrou Anglii. Zajímavostí je, že v celé novele není Holmes ani jednou jmenován, mluví se o něm pouze jako o starci. Z poznámek o včelařství, lovecké čapky, zmiňovaní věhlasných časů je ale naprosto zřejmé, s kým máme čest.
Na začátku příběhu stařec potká devítiletého židovského chlapce, který uprchl z Německa. Chlapec není sám, ale s papouškem, které v němčině pořád říká různé číslice. Malý Linus Steinman je ubytován v rodině manželů Panickerových; podobně jako pánové Shane a Parkinson.
Právě Shane je zavražděn. Jako podezřelý je zadržen syn Panickerových, klasická černá ovce rodiny. Hlavně ale zmizel papoušek. Otázkou je, jakou roli hrála čísla, která opakoval. Příběh začíná zavánět šiframi a špionáží.
Stařec a včely
Ono je ale možná skoro jedno, kdo umřel a proč. Michaelu Chabonovi se povedlo přes nemilou dobu děje krásně vylíčit atmosféru, zajímavé je především, jak se lidé dívají na starce, ale třeba i postava pana Panickera, který je vikář a pochází z Indie, je něco neobvyklého.
Konečné řešení je vlastně i kniha o staří. Třeba pasáž, kdy stařec a židovský chlapec společně pracují v úlu a stařec vzpomíná na chlapce, kteří mu kdysi pomáhali zjišťovat informace, by možná u někoho mohla způsobit i slzu v oku. Smutně působí také, když poprvé od roku 1921 Holmes zavítá zase do Londýna, kde už ale není mužem, na kterého se obraceli lidé v nesnázích.
Chybí tu samozřejmě doktor Watson a kniha ani není psána Doylovým charakteristickým stylem, krásně, laskavě ale v každém případě ano a ještě se můžete bavit nad tím, že jedna kapitola je vyprávěna (sice ve třetí osobě) z pohledu uneseného papouška.
Podobně jako Chabonův pozdější román Židovský policejní klub vyšlo i Konečné řešení v prestižní edici Světová knihovna. Oba příběhy jsou i detektivky, každý ale naprosto jiný a snad jediným pojítkem jsou Židé. Konečné řešení získalo cenu Aga Khan.
V závěru knihy najdete krátký rozhovor s autorem, přehled jeho deseti nejoblíbenějších „žánrových“ spisovatelů a také doslov Richarda Podaného s výmluvným názvem Studie v papouškově šedé. Že nevíte, na co naráží? Vždyť je to tak prosté, milý Watsone.
Originál: The Final Solution (2004)
Překlad: David Záleský a Markéta Záleská
Doslov: Richard Podaný
Vydal: Odeon, Praha 2007, edice Světová knihovna, svazek 51
112 stran
Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA