Christine Lucasová (Nicole Kidmanová) trpí velmi zvláštní ztrátou paměti. Před deseti lety byla při autonehodě těžce zraněna na hlavě a od té doby se každé ráno probouzí s tím, že si nic nepamatuje z předchozího dne. Během noci se jí všechny vzpomínky vymažou a ona vždy začíná nový den s pocitem, že se probouzí vedle neznámého muže, neví, kde je a kým je.
Christinin manžel Ben (Colin Firth) s ní trpělivě každé ráno opakuje stejnou proceduru. Pomocí fotoalb jí vypráví, kým byla a co všechno spolu prožili. V jejich honosném domě jsou všude nalepeny papírky, které mají ženě pomoci v orientaci.
Pomocná ruka přichází i od psychologa, doktora Nasche (Mark Strong). Ten jí každé ráno, když Ben odjede do práce, volá, aby jí připomněl, že jí dal fotoaparát, na který může nahrávat každý den své postřehy, které si pak následující den pustí. Takto si postupně buduje řadu vzpomínek. Dohoda s doktorem však byla taková, že Ben nemá o ničem vědět. Všechny záznamy tak Christine nahrává potají.
Jednoho dne se na videu objevuje varování od ní samé, aby Benovi nevěřila. Díky svému tajnému deníku zjišťuje, že před ní Ben spoustu věcí tají. Přišla ke svému zranění opravdu při autonehodě? Proč zmizela její dlouholetá kamarádka? Jak to bylo s dítětem?
Ztráta paměti je vděčným námětem, po kterém často sahají jak spisovatelé, tak filmaři. I když se motiv amnézie objevuje někdy i v milostných příbězích, či dokonce komediích, suverénně vévodí thrillerům a detektivkám. Je tak lákavé objevovat, co skrývá minulost, na kterou si nemůže hlavní postava vzpomenout, rádi sledujeme dilema hrdinů, zdali je lepší nic nevědět, protože minulost skrývá cosi tajemného a hrůzného. Rádi se spolu s aktéry ptáme, jestli ti, kteří se kolem nás točí, jsou opravdu ti, za které se vydávají. Samozřejmě je nutné, aby si hlavní hrdina či hrdinka postupně začali vzpomínat a aby tvůrci mohli před námi odkrývat děsivé střípky minulosti. Děsivé o to víc, že jsou nám servírovány v krátkých záblescích, abychom se postupně museli domýšlet, co se vlastně stalo.
Z předcházejících řádků tedy vyplývá, že téma, které zvolili tvůrci thrilleru Dřív než půjdu spát, není nikterak nové a bylo v různých obměnách už mockrát použito. Jde jen o to, jak se s látkou vypořádají, zdali zvolí nějaký novátorský přístup, něčím otrlého diváka překvapí.
Předlohou filmu se stal stejnojmenný bestseller mladého britského zdravotníka píšícího pod jménem S. J. Watson. Nebývá zvykem, aby účastník kurzu tvůrčího psaní hned dobyl žebříčky nejprodávanějších knih a navíc ještě vzbudil zájem filmařů. A to u nikoho menšího než u uznávaného režiséra Ridleyho Scotta (Vetřelec, Gladiátor), který se stal producentem filmu.
Na režisérskou židli usedl anglický režisér Rowan Joffe, který k filmu sám napsal scénář. Jako scenárista se podílel už na filmu Američan s Georgem Clooneym, vedení herců si vyzkoušel už například v oceňovaném dokumentu Zabití Thomase Hurndalla.
O knižní předloze svého nového filmu sám říká, že ji poprvé četl na dovolené v Portugalsku. Rychle se do ní začetl a doporučil ji i členům své rodiny. Ti postupně začali knize také podléhat a na koupání v bazénu brzy zapomněli. Tehdy už Joffe věděl, že je to kniha, kterou chce za každou cenu zfilmovat. Už jen proto, že jeho matka jistou formou amnézií před deseti lety také trpěla a sám Joffe si pamatuje, jak nikoho nepoznávala.
Během sledování filmu se může občas divák trochu ztratit v časových posloupnostech, někdy není jasno, jestli sledujeme hlavní hrdinku ještě v témže dni, či už je nový den atd. Navíc hned po úvodní scéně se ocitáme o dva týdny dříve, a i když si posléze myslíme, že jsme v ději dospěli zpět do úvodního okamžiku, není to z následující scény tak jasné. V některých filmech jsou jednotlivé scény doplňovány titulky s puntičkářsky přesným datem, hodinou, minutou a pomalu sekundou, aby divák věděl, kdy přesně (a leckdy i kde přesně) se scéna odehrává, přičemž na tom mnohdy ani nezáleží. Tady by podobný titulek naopak neškodil. Navíc by se možná našly i nějaké mezery v logice, ale to bych tvůrcům odpustil.
Na Watsonově a Joffeho příběhu je totiž nezvyklá především zápletka okolo „vynulování“ paměti během noci a postupné budování vzpomínek díky videonahrávkám ve fotoaparátu. Aby to vše nebylo tak jednoduché, musí to Christine před svým mužem tajit. To přihrává dalšímu budování napětí. Ano, tajné nahrávání videa v koupelně, šeptání, blížící se manžel, na nějž upozorní vrzající prkno na schodech atd. Navíc stále nechápeme, proč se Christine zdráhá svému hodnému a chápajícímu muži říci o nahrávkách. Nicméně on musí pod tlakem nově nabytých Christininých vzpomínek své ženě postupně odhalovat více či méně šokující fakta. Tím je dostatečně zaděláno na slušný thriller.
V něm hrají nemalou roli interiéry domu, ve kterém se Christine každé ráno probouzí. Honosně zařízené, avšak určitou dokonalostí studené místnosti, jsou kulisami, ve kterých žena musí každé ráno znovu poznávat své okolí. Hodiny v osamění, kdy je Ben v práci, věnuje tajným schůzkám s empatickým psychologem a objevování střípků ze své minulosti. Téměř každý den se dovídá něco nového (a vesměs nepříjemného), na což je díky videodeníku druhý den připravena. Na co ale není připravena, je příděl další skutečnosti, pomyslné odloupnutí další slupky, které ji opět srazí na kolena.
Film má mimochodem sympatickou, a na dnešní dobu už nepříliš obvyklou stopáž – 92 minut. A tak než by se mohl divák začít nudit sledováním Nicole procházející se po domě, přichází asi nejvíce šokující odhalení filmu a následná smršť akce, jak se na slušný thriller patří.
Pokud jde o herce, Australanku Nicole Kidmanovou asi není třeba představovat. Kdysi manželka Toma Cruise, s nímž si zahrála např. v erotickém filmu Eyes Wide Shut, žena, která zazářila v thrillerech Úplné bezvětří, Ti druzí, muzikálu Moulin Rouge nebo třeba před pár lety ve výpravné Austrálii. Po plastické operaci své příznivce možná rozdělila na dva tábory. Ve svých sedmačtyřiceti letech hraje čtyřicetiletou, což by tolik nevadilo, ale v některých scénách není skoro k poznání, někde mi dokonce připomínala Bridget Jonesovou. Nicméně pořád je to „paní herečka“, která dramatické role umí. Prokazuje to i zde, kdy ze sebe vydá nemálo emocí a (nejspíš umělých) slz.
Vedle ní se představuje známý britský herec Colin Firth jako Ben. Uvidíme ho tu v jiné roli, než na jaké jsme u něj možná zvyklí. Leckdo si asi řekne, že jeho Ben je důkazem, že se vymanil ze škatulky dobrosrdečných – ale vždy výborně zahraných – moulů (Deník Bridget Jonesové, Láska nebeská, Ach ty ženy!).
Trojici v podstatě jediných herců (pominu-li představitelku Christininy kamarádky Claire) uzavírá charismatický Brit Mark Strong, který si často zahraje padoucha, a to i v hollywoodském filmu. Dokázal nám to například v komiksové dobrodružné komedii Kick-Ass. Tady by si možná zasloužil trochu více prostoru, jeho role je usměrněna do chápavého a kamarádského doktora, ale má samozřejmě v příběhu nevyhnutelně místo.
Nečetl jsem knižní předlohu, která byla údajně prodána do sedmatřiceti zemí a slavila úspěchy i u nás (na serveru Databáze knih získala zatím slušných 86 %). Nemohu tedy posoudit, nakolik se Rowan Joffe držel knižní předlohy. Mohu nicméně říci, že jde o slušně natočený thriller, s jako vždy dobrý výkon odvádějící Nicole Kidmanovou, překvapivým Colinem Firthem a napínavou, mnohdy až klaustrofobicky depresivní atmosférou. Ještě po skončení filmu, když si promítnete některé souvislosti a vazby, musíte uznat, že jde o kvalitní zápletku, které snad filmová podoba ostudu neudělala.
Before I Go To Sleep
USA / Velká Británie / Francie / Švédsko 2014
Česká premiéra: 18. 9. 2014
Režie: Rowan Joffe
Hrají: Nicole Kidman, Colin Firth, Mark Strong, Anne-Marie Duff, Dean-Charles Chapman, Adam Levy, Charlie Gardner, Kevin Hudson, Rosie MacPherson
Délka: 92 minut
Anglicky, s českými titulky
Oficiální česká stránka filmu: www.bontonfilm.cz
Photo Credit: BONTONFILM a.s.
