Když se rojí smrt (Jarmila Pospíšilová)

Kdo má na svědomí bestiální vraždu neoblíbeného a protivného včelaře? Podezřelých je hodně, motivů ještě víc. Kriminalista Petr Klenský nebude mít lehkou práci, má ale oporu v amatérské vyšetřovatelce Marii Kovandové, hrdince už desátého titulu.

Jarmila Pospíšilová Když se rojí smrtStarosta malé obce Karel Osika má těsně před důchodem. Už proto se mu nechce řešit problém mezi místním včelařem Bartoněm a jeho sousedem Holanem. Ten tvrdí, že včely z Bartoňových úlů ohrožuji jeho dítě.

Bartoň je bývalý policista a svérázný mlčenlivý chlapík, který má problémy s kdekým. Třeba s Ivanem Prchalem, s nímž kdysi soupeřil o přízeň krásné modelky Mileny Horské. Když ještě „za totality“ emigrovala, vinil za to Bartoň Prchala a snažil se mu všemožně škodit. Dodnes mezi nimi panuje nenávist, která může být ještě horší, když se Milena po letech vrací z emigrace a rozhodne se usadit v nedalekém domě po rodičích.

V několika vesnicích se množí vykrádání chat. Dva mladící, Filip a Adam si tímto způsobem „přivydělávají“ a občas přidají i krádeže kabelek nebo věcí z osobních aut. Bartoňovi kdosi poškozuje úly, a tak instaluje fotopasti, které však nevyužívá jen k ochraně svého majetku, ale i k vydírání. Jednoho dne je nalezen mrtvý, přivázaný ke stromu u jednoho ze svých úlů, který někdo zapálil. Rozběsněné včely potom Bartoně usmrtily stovkami žihadel. Podezřelých je spousta, motivů je hodně. Ale koho dovedla nenávist až k takovému činu? Záhy je nalezena v nedaleké opuštěné chatě další mrtvola, ohořelá k nepoznání. Kdo to je? Má jeho smrt nějakou souvislost s vraždou Bartoně? Co se to děje v dosud poklidném kraji?

Česká autorka Jarmila Pospíšilová pracuje od roku 1993 jako advokátka. Díky své práci poznala řadu různých příběhů a osudů, které využila v téměř dvou desítkách svých románů. Píše jak detektivky, o kterých je přesvědčená, že dokážou být současně i kvalitním literárním dílem, tak společenské romány, ve kterých klade důraz především na mezilidské vztahy.

Jeden z jejích posledních románů Když se rojí smrt nás zavede do několika fiktivních vesniček (vzhledem k tomu, že autorka žije na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny, můžeme vytušit střední Moravu, případně Vysočinu). S každou novou kapitolou se seznamujeme s jedním či dvěma novými aktéry. Těch je v knize docela dost, takže možná právě proto si autorka ani nakladatelství zřejmě nevšimlo chyby, kdy spisovatelka nejprve píše, že se přítel jedné z postav jmenuje Michal, později zase Kamil…

Máme tedy před sebou plejádu postav, známe jejich charaktery a vzájemnou provázanost, takže můžeme velmi brzy uhodnout, kdo bude první obětí. Nicméně autorka s vraždou nespěchá. Nejde o klasickou detektivku začínající nálezem mrtvého těla, kde se teprve spolu s kriminalisty dozvídáme, o koho jde a co mohlo být motivem k vraždě. Jarmila Pospíšilová nás v souladu se svým zájmem o lidské osudy nejprve seznamuje s psychologicky výstižně prokreslenými charaktery, které bychom mohli potkat kdekoliv na vesnici či ve městě. Určitě většina z nás několik podobných typů zná. Tím, že mají běžné denní starosti, problémy i radosti, je tento čtivý román, psaný jednoduchým, jasným a stručným stylem, přístupný široké čtenářské veřejnosti.

S postupem příběhu se autorka začne více zaměřovat na kapitána Petra Klenského a jeho kolegy, který spletitý případ dvojnásobné vraždy vyšetřují. Stranou však nezůstanou ani ostatní postavy. Jak se jich smrt neoblíbeného souseda dotkla? Co si o ní myslí, co udělají dál? Jako v každé dobré detektivce se postupně ukazuje na toho či onoho podezřelého, aby nakonec bylo třeba všechno jinak, než jsme tipovali a očekávali.

Klenský je přítelem Marie Kovandové, která by mu ráda s vyšetřováním pomohla. Tahle amatérská vyšetřovatelka, jinak překladatelka z angličtiny, má leckdy trefné postřehy a není v tomto románu náhodou – vystupuje už v celkem deseti autorčiných titulech, které tvoří stejnojmennou sérii.

Moje zmínka o jednoduchém stylu psaní by mohla svádět k domněnce, že jde spíše o povrchní román, ale není to pravda. Nejlépe je to vidět na případu samotného Bartoně. Přiznám se, že jsem mu někdy i rozuměl. Když pak byla jasná odpověď na otázku „Kdo bude první mrtvola?“, bylo mi ho v pasážích, kde se těší na to, jak objede včelíny a udělá si něco dobrého k jídlu, dokonce i líto. Věděl jsem, že už to nejspíš nestihne. V každém to svědčí o kvalitně napsaných postavách, které nejsou ani náhodou černobílé. Každá má ke svému jednání nějaký důvod, jen to okolí nemusí zrovna pochopit.

Román bez hluchých míst, napsaný úsporným způsobem. I když dlouho čekáme na první zločin, čtenáře nudit nebude, a to především díky psychologii postav, ze které je patrné, že autorku zajímají a že čerpá ze své praxe.

Text: Jarmila Pospíšilová (2016)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2016)
224 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA