Kdo je bez viny (Lisa Ballantyne)

Kdo je bez vinyPrvotina anglické spisovatelky je strhující psychothriller, při jehož čtení vám bude běhat mráz po zádech. Nečekejte akční scény a dějové zvraty, autorka vsadila na emoce, strach a originální styl vyprávění. Udělala dobře.

Knížka má dva hrdiny: jedenáctiletého Sebastiana a jeho advokáta Daniela. Ačkoliv se v anotaci hovoří hlavně o chlapci, větší prostor dostal Daniel. Ten se se svým klientem setkává na policii, která ho zadržela pro podezření z vraždy. Sebastian vypadá jako andílek, je s ním rozumná řeč, vcelku ochotně vypovídá, ale Daniel není s to rozhodnout se, zda má před sebou zločince, nebo ne. Během prvního rozhovoru si uvědomuje, že chlapec si libuje v násilí a o krvi a smrti mluví jako o naprosto běžné věci. Policistům se to zdá podezřelé, Daniel ho do jisté míry chápe, protože sám má kostlivce ve skříni a kdysi se choval podobně.
Chlapcův otec je na služební cestě v zahraničí, takže na policii dorazí Sebastianova matka, která v době vraždy údajně spala. Tím, z čeho jejího syna obviňují, je zděšena a všechny se snaží přesvědčit, že její syn by něčeho takového nebyl schopný. Sebastian vypovídá v tom smyslu, že se se svým mladším kamarádem popral a během bitky mu začala téct krev z nosu. On ho prý nechal na hřišti a šel domů. Policie si naopak myslí, že vzal do ruky cihlu a kamarádovi rozmlátil obličej. Chlapec je ve vazbě, čeká se na rozhodnutí prokurátora a čtenář může sledovat životní příběh advokáta Daniela.
Postupně se dozvídáme, že Daniel neměl nijak lehké dětství. Pocházel s nefunkční rodiny a vyrůstal s matkou alkoholičkou. Když byla situace neúnosná, sociálka ho odebrala a umístila do pěstounské péče k postarší Minnie. Danielovi se zpočátku na statku nelíbí a chová se jako typické narušené dítě — Minnie se tak několikrát ocitne v ohrožení života. I přesto si chlapce nechává a snaží se mu vytvořit domov.
Zatímco Daniel přemýšlí o svém klientovi a jeho rodičích, uvědomuje si, že tu něco nesedí. Proto podnikne pátrání a zjistí, že Sebastianova matka se snaží cosi skrývat. Něco, co by mohlo být důležité pro soudní přelíčení, ke kterému brzy dojde. Zatímco se advokát činí, jeho klient sedí netečně ve vězení a těší se na soud, protože zažije scénu, kterou zná z filmů.
Poté se autorka opět zaměří na Danielova. Ten se dozvídá, že Minnie kdysi přišla během autonehody o manžela a malou dcerku. Tehdy ho to nijak zvlášť nezajímalo, ale teď, když je Minnie mrtvá, se snaží odhalit, jak to tehdy bylo. Fakta, která zjistí, ho docela šokují. A aby toho nebylo málo, zjišťuje, že mu dobračka Minnie lhala v něčem, co souviselo se smrtí jeho biologické matky. Retrospektivně se tak dozvídáme celý Danielův příběh a upřímně řečeno, ten je čtenářsky vděčnější než případ Sebastian.
Chlapec stane před soudcem a před porotou. Je to napínavé, je to zajímavé, ale v této fázi se můžeme dozvědět pouze to, zda ho porota shledá vinným, či nevinným. Sebastian mluví pravdu a jeho slova na porotce silně zapůsobí. Prokurátor s obhájcem se dohadují a ani jeden nemá dostačující důkazy pro své tvrzení. Porota vynese verdikt, ale tím to nekončí. V této části budete napnutí jako struny, abyste zjistili, jaká je pravda. Udělal to a lhal? Je nevinný? Kdo v tom případě vraždil?
Máte-li rádi psychothrillery o vztazích mezi lidmi a o hledání pravdy, pak vám knihu Kdo je bez viny doporučuji. Možná že stejně jako Daniel zjistíte, že věci nejsou jen bílé, nebo jen černé.
Originál: The Guilty One, 2012
Překlad: Pavel Dufek

Vydalo Nakladatelství Alpress, edice Klokan, 2002

384 stran

www.alpress.cz 

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA