V posledním dílu trilogie Milénium se setkáváme s Lisbeth Salanderovou tam, kde ji osud na konci druhého dílu (Dívka, která si hrála s ohněm) nechal. Na pokraji smrti, u chaty, kde přebýval její biologický otec, ruský zběh Alexander Zalaščenko. Pokud jste druhý díl přečetli (a předpokládám, že ano), pak jistě víte, že Lisbeth ve strhujícím finále postřelil její nevlastní bratr Ronald Niedermann a společně se Zalaščenkem ji zahrabali do země nedaleko chaty. Lisbeth jen zázrakem neumřela a podařilo se jí z mělkého hrobu vysvobodit. Než padla definitivně do bezvědomí, stačila svému otci zasadit ránu sekerou, což Ronalda vyděsilo natolik, že uprchl. U chaty ji težce raněnou nachází její přítel, novinář Mikael Blomkvist.
Děj třetího dílu se začíná odvíjet převozem Lisbeth do nemocnice. Její útok sekyrou na otce však byl „neúspěšný“ – přežívá i Zalaščenko, a dokonce se ocitá ve stejné nemocnici. O Lisbeth pečuje sympatický doktor Anders Jonasson, zatímco o Zalaščenka se začínají zajímat bývalí členové sekce uvnitř tajné služby, která kdysi Zalaščenka kryla při jeho přeběhnutí z GRU (sovětské vojenské zpravodajské služby). Zběh se stává nepohodlný a dlouho si pobyt v nemocnici neužívá. Zakrátko je zastřelen špiónem-penzistou, který po neúspěšném pokusu zabít i Lisbeth obrací hlaveň pistole proti sobě.
To samozřejmě vzbudí velký rozruch médií a bývalých členů tajné služby. Důchodci odkládají berle, ruší naplánované povalování na dialýze a vyráží do akce. Jejich cílem je především dosáhnout toho, aby byla Lisbeth odsouzena za pokus o vraždu otce k doživotnímu pobytu v psychiatrické léčebně. Ochotným pomocníkem se jim stává bývalý Lisbethin „žalářník“, Dr. Teleborian, příležitostný pedofil… I Lisbeth však má své spojence. Je to především chápavý dr. Jonasson, a pak Mikael, který Lisbeth nechá do nemocnice propašovat mobil, aby mohla sepsat vše, co se s ní dělo v psychiatrické léčebně od jejích 12 let. Blomkvist chce především dokázat, jakou obětí státní zvůle se Lisbeth za svůj život stala.
Finální díl se tak stáva bojem za osvobození Lisbeth, které uzdravování v nemocnici nemilosrdně odpočítává čas do převozu do vazební věznice a následnému soudu. Je to však i boj hrstky starých zoufalců za zachování své beztrestnosti a utajení dřívějších machinací. Kde nestačí intriky a falešné posudky, nastupuje nakonec hrubá síla…
Blíže popisovat děj dnes už tak notoricky známých románů patrně nemá smysl. Stejně jako předchozí dva díly, bylo i Vosí hnízdo zfilmováno. Zatímco první díl byl o dávném tajemství, temných rodinných vztazích, druhý díl byl především napínavý thriller a třetí… Třetí je završením Lisbethina případu a víceméně dokončením druhé knihy. Odvíjí se na mnohem poklidnější notě, ale zároveň vás nenechává v klidu, protože si říkáte „přece to těm dědkům nemůže vyjít“. Zavřít někoho do blázince jen proto, aby nevypluly na povrch jejich špinavosti v době, kdy z nějakého (alespoň mě) prazvláštního důvodu záleželo na tom, aby Švédsko chránilo přeběhlého ruského špióna, který jim byl – jak se později ukázalo – úplně k ničemu. Nechtěl jsem připustit, aby se jim to povedlo, snad už jen proto, že nešlo tentokrát o klasické zabijáky. Zcela jiný part pak tvoří strhující soudní finále.
Pro mě, který jsem si „jedničku“ i „dvojku“ rychle oblíbil, znamenala každá přečtená stránka vzrůstající smutek z toho, že brzy dojdu ke konci knižní série, o níž jsem – stejně jako většina ostatních – věděl, že se žádného pokračování nikdy nedočká. Je obecně znám fakt o nedodělaném čtvrtém dílu, o tahanicích Larssonovy partnerky s jeho rodinou apod. Možná někdo jednou rozdělanou čtyřku dopíše, ale to už nebude ono.
Dovolte mi, abych se na konci krátce zamyslel nad tím, co dělá knihu tak úspěšnou, nebo spíš – abych se s vámi podělil o své domněnky, proč právě Milénium se těší takovému světovému úspěchu.
Je to hned z několika důvodů – za prvé – atraktivní téma. Zneklidňující téma. „Tohle se děje v té milé zemi, o které tak málo víme?“, říkáte si možná. Jistě, všechny tři díly jsou fikce, ale založeny na reálných zkušenostech autora. Lisbethina postava je údajně poskládána z několika Larssonových blízkých osob, Mikael je – dle autorových slov – takový idealizovaný Larsson sám, časopis Millennium je Stiegův chlebodárce Expo atd.
Za druhé – prostředí novin a žurnalistiky bylo vždy oblíbené a zajímavé. Stejně tak jako příběhy z policejních stanic nebo nemocnic. Mikael Blomkvist je člověk, jakým by chtěli být mnozí z nás. Není to neohrožený bijec, ale má odvahu říci, co si myslí, nebojí se jít hlavou proti zdi, má všechny vlastnosti člověka, pravého kamaráda, s vysokými morálními hodnotami.
Třetí plus – Lisbeth. Nemusíte být dámy či dívky ocvočkované hackerky s punkovým účesem, ale jistě jste v sobě cítili alespoň občas nějakou tu revoltu. Nespravedlnost okolního světa byla všude kolem a přitom jste jen chtěli mít svůj klid, aby vás svět nechal na pokoji. I proto stojí za to držet Lisbeth palce.
Čtvrtý a poslední klad – přiblížení se hrdinům Milénia. Proč to píšu? Inu, spousta čtenářů či diváků se ráda ztotožňuje se svými idoly nebo se jim alespoň snaží přiblížit. Zde mají ideální možnost – většina děje se odehrává ve skutečných lokalitách – čtenáři mohou navštívit místa (a také houfně navštěvují), kam Mikael chodil na kávu, kde bydlel, lze si prohlédnout budovu redakce Milénia atp. Pak je tu něco, co kdysi někdo trefně popsal v jedné diskusi – Larssonovy „grafomanské orgie“. Jen v málo knihách se přesně dozvíte, jaký typ mobilního telefonu hlavní hrdina používá, na jakém PC (včetně podrobného hardwaru) pracuje či na jakém kávovaru si doma připravuje kávu. Mimochodem, dovedete si představit lepší product-placement? Bohužel však ti, co čtou knihu v dnešní době (vyšla v roce 2010), už mají poněkud smůlu, neboť většina technických hraček je již dávno zastaralá (děj se odehrává v roce 2004) a už je vesměs neseženete.
Strávil jsem se třemi knihami s hrdiny Milénia příjemný čas. Lze jen litovat, že hloupý infarkt vyrazil Larssonovi pomyslné pero z ruky. Že se nedočkal fenomenálního úspěchu a my že se nedočkáme dalších příběhů Mikaela a Lisbeth. Škoda o to větší, že plánoval údajně deset dílů. Sbohem, Stiegu, a díky alespoň za ty tři…
Originální titul: Luftslottet som sprängdes (2007)
Vydáno: Norstedts, Sweden (2007)
Vydání v České republice: Host – vydavatelství, s. r. o. (2010)
Přeložila: Azita Haidarová (2010)
688 stran
