Dítě (Fiona Barton)

Nález kostry novorozence na staveništi odstartuje nejen podmanivý příběh do novin, ale vzbudí strach i naději několika žen, které by o tom mohly něco vědět. Další psychothriller od autorky úspěšné Vdovy.

Při stavebních pracích na okraji Londýna objeví dělníci kostru novorozeněte. Když si kratičkou zprávu v konkurenčním listu přečte investigativní novinářka Kate Watersová, usoudí, že by z toho mohl být dobrý příběh a rozhodne se o nálezu zjistit něco více. Novinářku sice článek zaujme z profesního hlediska, ale jsou tu další dvě ženy, které zpráva zasáhne emočně.

Čtyřicátnice Emma Simmondsová pracuje z domova jako knižní redaktorka a žije s o dvacet let starším manželem Paulem. Když si v novinách přečte článek o nálezu dětské kostry, dostane strach. Od té doby nemůže klidně spát. Zároveň ji zajímá, jestli o článku již ví její matka June. Ta Emmu coby šestnáctiletou vyhodila z domova poté, co se Emma ani po třech letech nesmířila s máminým novým přítelem Willem. Nedávno se obě ženy po letech začaly znovu stýkat, ale příliš si nerozumí.

V jiné části města žije Angela Irvingová. Vypadá to, že je v manželství spokojená. Ale i když má dvě děti a vnoučata, nikdy se zcela nevzpamatovala z tragédie, která se jí stala v roce 1970. Tehdy jí někdo ukradl den starou holčičku přímo z porodnice. Malá Alice se nikdy nenašla, a matka byla navíc nějaký čas dokonce podezřívána, že má ve zmizení prsty. Angela definitivně přestala po Alici pátrat před třinácti roky. Jenže když si teď přečte v novinách zprávu o nálezu, začne věřit, že by to mohla být ona. Všechno nasvědčuje tomu, že kostra ležela v zemi hodně dlouho. Najde konečně zoufalá matka klid a bude moci své dítě pohřbít?

Kate Watersová začíná společně s policií rozplétat nitky desítky let staré záhady. Postupně se seznamuje s Angelou a dalšími lidmi, kteří v době Alicina zmizení žili jednak na místě nálezu, a jednak ve stejné čtvrti jako Angela. Ale jak to vypadá, ne každý se ji chce svěřovat a má k tomu zřejmě své důvody…

Když před rokem vyšel bývalé britské novinářce Fioně Barton literární debut Vdova, byl to velký úspěch, který nikdo nečekal, včetně autorky samotné. Až do roku 2008 byla uznávanou novinářkou, poté odjela pracovat jako dobrovolnice na Srí Lanku. Tady začala formovat námět své prvotiny. Poté, co se stala bestsellerem, se rozhodla věnovat psaní naplno. Výsledkem je druhý titul Dítě, který se autorčině prvotině v mnohém podobá. I tady se zápletka odvíjí kolem únosu dítěte a příběh je obdobně vyprávěn z pohledu několika postav. Odehrává se dva roky po Vdově a opět se v něm setkáváme se sympatickou Kate Watersovou, z jejíž postavy pochopitelně prosakuje autorčina žurnalistická minulost, a která je vlastně takovým kormidelníkem děje.

Každá kapitola nese v názvu jméno ženy (Emma, Kate, Jude, Angela), z jejíhož pohledu je děj vyprávěn. Hlavní postavou je ovšem Emma, která nahradila Jean z Vdovy a také její part je (jako jediný) vyprávěn v první osobě. Dost často se tak můžeme dostat k zajímavému střetu dvou pohledů, kdy další kapitola začíná dějově chvíli předtím, než skončí předcházející, a my můžeme sledovat tu samou situaci z pohledu někoho jiného. Není to pochopitelně nic nového, ale stále to dobře funguje.

Když někdo přijde s úspěšným debutem, zákonitě následuje otázka, bude-li tak dobrý i jeho další titul. V případě Fiony si naštěstí můžeme odpovědět „Ano, rozhodně!“ Její román stojí na dvou bytelných pilířích – jednak je to skvěle propracovaná psychologie všech hlavních postav. Skoro máte pocit, že autorka sama někdy o nějaké dítě přišla. Tak věrně dokáže popisovat pocity svých aktérek. Pak je tu především zásadní otázka, co hrdinka vlastně provedla a případně proč. Ve Vdově jsme si mohli klást otázku, kolik toho ví Jean o svém manželovi a o jeho skutečné vině na únosu dvouletého děvčátka, tady jde zase o to, co má Emma se smrtí dítěte společného a co se asi malé Alici stalo. Pokud si budete po prvních pár stránkách myslet, že je Vám odpověď na jednoduchou otázku už předem jasná, tak budete s největší pravděpodobností (naštěstí) vyvedeni z omylu. Postupně se objeví řada nových skutečností, které určitě s Vaší teorií pořádně zatřesou.

Možná k tomu přispěje i dnes celkem oblíbený trend „nespolehlivého vyprávěče“. Ano, i Fiona Barton občas svou Emmu postaví po vzoru Dívky ve vlaku, Zmizelé nebo Vdovy do role, kdy začneme pochybovat o tom, co vlastně viděla nebo zažila. Ale jak to s ní doopravdy je, to samozřejmě nemohu prozradit.

Dítě je psychothriller napsaný velmi čtivým stylem. Mohlo by se říci, že je to příběh o ženách a pro ženy, ale jistě si ho užije i mužský čtenář. Dostane do ruky román, který je místy protkán velmi hlubokým citem a vykazuje velké pochopení pro jednání jednotlivých postav. Přes silnou psychologickou zápletku mu nechybí závěrečné překvapení, které možná leckomu vyrazí dech. O to víc, když si uvědomí, že vlastně vodítko k hlavnímu rozuzlení dostal o mnoho dřív, měl ho doslova před nosem, a to dokonce v jedné jedině větě. Ale to je to, co dělá knihu skvělým thrillerem – necháme se rádi na závěr překvapovat, a když ještě navíc zjistíme, že to nebylo „přepísknuté“, ale naopak to mělo logiku, tleskáme o to víc. A já rozhodně Fioně Barton tleskám. Za výborně napsaný příběh, překvapující rozuzlení ruku v ruce s poměrně dojemným závěrem.

Originální titul: The Child (2017)
Vydáno: Transworld Publishers, Londýn (2017)
Vydání v České republice: Domino (2017)
Přeložil: Michael Havlen (2017)
424 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.