Chladný popel (Simon Beckett)

chladny-popelDalší detektivka z britských ostrovů. Jsou teď nějak populární…
Aniž bych o to zvlášť usilovala, dostala se mi do ruky další detektivka ze zastrčených ostrovů u britského pobřeží. Přitom první kniha ze série s forenzním antropologem Davidem Hunterem Chemie smrti byla bezpečně na pevnině, nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl přemisťovat. Ale čtenář míní, autor mění…

Dr. Hunter je policií povolán na ostrov Runa ve Vnějších Hebridách k podezřelým ostatkům, aby posoudil, zda se jedná o zločin a jestli se policejní technici opravdu musí táhnout až na takovou výspu civilizace. Tělo, které tam najde, si ale rozhodně policejní pozornost zaslouží. Kdyby se ovšem nepřihnala bouře a neodřízla ostrov od vnějšího světa…
I když se bouře odřezávající ostrov objevila už ve Vraždách na Hebridách od Keitha Moraye, Chladný popel  mi víc připomínal druhou ostrovní detektivku, Černého krkavce. Ani ne tak stylem, ten má Ann Cleevesová jedinečný, jako spíš krajně pesimistickým pohledem na ostrovní život.
Keith Moray je zarputilý optimista, z jeho pohledu je žití na ostrovech pohoda, cool a spousta golfu. Ale Beckett to vidí realističtěji. Práce a vyhlídky minimální, lidi utápějí vztek na svět v alkoholu.

Na celém ostrově Runa žije asi dvě stě lidí, z nichž příběh se soustředí hlavně na majitelku hotýlku, výstřední pár milionářů, převozníka, novinářku a učitele a pár dalších existencí. Plus neschopného seržanta, nadšeného strážníka a penzionovaného inspektora, se kterými se Hunter pokusí případ vyřešit. Bouře, co odřízla ostrov, ale dorazí už v půlce knihy a nikoli na závěr jako dramatický efekt, takže je jasné, že to hlavní teprve přijde…

Simon Beckett vzal obvyklé ingredience, jaké může ostrovní prostředí nabídnout, a utvořil z nich něco trochu jiného než obě předchozí hebridské detektivky. Připravil nám tu tolik spálených mrtvol, vzrůstajícího dusna a forenzních detailů, až to zavání thrillerem. Navíc popsal dokonale atmosféru narůstajícího zoufalství policistů, kteří se plahočí skrz vytrvalý déšť a vichřici od jedné mrtvoly k druhé bez šance na pomoc zvenčí. Člověk čtoucí takové řádky se pak s potěchou zavrtá hloub do křesla a je rád za vnitrozemské podnebné pásmo…

Vyústění románu bylo náležitě melodramatické, nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že jsem podobnou pointu četla nebo viděla v něčem od Agathy Christie. Naštěstí si autor vylepšil reputaci dodatečnými esy, které schovával celou dobu v rukávu. Ale i tak mám pocit, že první kniha s Hunterem byla lepší a že bych si tuhle užila víc, kdybych v nedávnu nečetla dvě jiné z ostrovů. Ale to chudák Beckett nemohl vědět…

Originál: Written in Bone, 2007
Překlad: Emílie Harantová
Vydal: Knižní klub, Praha 2013
366 stran
www.bux.cz

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Přihlásit zpravodaj