Omlouvám se a kdo na tenhle snímek teprve půjde, ať dál nečte, ale milostná zápletka je tentokrát takováhle. Mladý James Bond začíná a „proti předpisům“ se doopravdy zamiluje do spolupracovnice, s kterou si měli „na lásku jen hrát“.
Nejen to, diváci posléze uvěří, že se do něj opravdu zamilovala taky ona – a že už to na něj jenom nehraje (a nejde pouze o sex).
Ta dívka ho ale nakonec zradí.
Mnohý divák vzápětí čeká, že právě od té chvíle začne tedy být Bond Bondem. Tvrdý – a nechá ji jednoduše pod vodou.
Ale kdepak, on ji s obrovským úsilím zachrání pod tou vodou Benátek z ocelové klece, stále a přese všechno ji miluje, chce ji oživit, ale marně. Scéna z konce Titanicu naruby – a producenti to dobře věděli, když scénář schvalovali.
Ale je tu ještě další fáze a zvrat.
Bondova nadřízená, už starší dáma M, nováčkovi náhle vysvětlí, že při akci nezemřel právě z toho důvodu, že se za něj jeho – už mrtvá – láska u padouchů přimluvila. A že šlo o určitou dohodu. Takže přece nezradila, a část diváků tomu opět uvěří a řeknou si dojatě: Takže ji zachraňoval právem, ach, je to celé strašná tragédie, teď je sám. Atd…
Ale pravda je jako obvykle jiná, protože bondova šéfová lhala, aby se jim nováček úplně nesložil a hlavně aby pro ně od té chvíle pracoval už navždycky a spolehlivě a jako stroj, kdo ví, ale srdcem možná navždycky zafixován na tu první mrtvou ženu – něco jako se stalo mladému Sherlockovi Holmesovi ve filmu Pyramida hrůzy.
Suma sumárum: Zkrátka Bondovi „v práci“ pouze nakukali, že ho jeho první a jediná láska nezradila. A to je i pointa téhle zcela nebondovské, ale zajímavé bondovky!
