Bílá těla (Jane Robinsová)

Psychologický thriller o posedlosti, důvěře a Cizincích ve vlaku…

Bílá těla Jane RobinsováSestry Farowovi si byly vždy blízké. I když jsou dvojčata, je každá jiná. Tilda je vždy středem pozornosti, zatímco Callie je ta nenápadná vzadu. Pak si ale Tilda najde přítele, úžasného Felixe, a vše se hroutí. Hlavně tedy vztah sester. Caliie je totiž přesvědčená, že Felix je násilnický, ale sestra o ničem takovém nechce ani slyšet. Ještě že na webovém diskuzním fóru mají pro její obavy pochopení…

Příběh je vyprávěn z pohledu tiché Callie, ochranitelky všech utlačovaných, tedy hlavně své sestry. V normálním případě by nebyl problém si ji oblíbit – pracuje v knihkupectví, má ráda detektivky… Ale tady čím dál zřetelněji vyplývá, že je na svou sestru upnutá až moc, až přímo chorobně. Takže čtete dál, protože chcete vědět – jestli je Felix opravdu nebezpečný, nebo je Callie totální blázen. Zpočátku to totiž vypadá tak padesát na padesát. Ale autorka v pravou chvíli poodhalí další úhel pohledu – Tildin, a všechno je najednou ještě nejasnější, zamotanější.

Připadáte si jako na houpačce, každou chvíli se vaše sympatie přelévají sem a zase tam. Tilda to možná všechno moc dramatizuje, Felix je vlastně hrozně prima chlap, Callie si našla přítele, asi není úplně cvok – tak jak to tedy je? Kdo je tady blázen? Asi nakonec čtenář…

Nejednoznačnost postav se pro vás stává hádankou a hnacím motorem, čtení začíná být posedlostí. Jednou z možných odpovědí na otázku „Kdo je tu opravdu nebezpečný“ mohou být i internetové kamarádky z diskuzního fóra o násilnických mužích. Co když je Callie paranoidní právě díky jejich našeptávání?

Během čtení jsem pochopila, že autorka byla mnohem mazanější, než jsem čekala, a že určitě miluje filmy Alfreda Hitchcocka – z toho, jak si pohrává s klasickou zápletkou filmu Cizinci ve vlaku, jak si pohrává se čtenářem, jak buduje paranoidní atmosféru…

Sice si racionálně uvědomuji, že vyústění bylo překombinované a teatrálně démonické, stejně nevycházím z úžasu nad autorčiným uměním totálně své čtenáře pohltit a zmást. Dostanou úplně jinou knihu, než jakou čekali – a Jane Robinsová to tak připravila schválně. Vždyť ústy své hrdinky sama říká: „Knížka je vždycky tak trochu riziko, to je součást toho vzrušení.“

 

Originál: White Bodies, 2017
Překlad: Ivana Nuhlíčková
Vydal: Ikar, 2017
309 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu

REKLAMA