Bezmezná ctižádost (Ken McClure)

Jediný doktor Ken McClure Bezmezná ctižádostproti všem, kolikrát už to tu bylo? Ken McClure však dokazuje, že umí známé karty rozdat úplně jinak a že není chválen a obdivován jen tak pro nic za nic…

Doktor Saracen kdysi byl plný ideálů, nadšení a víry ve svou úžasnou budoucnost v medicíně. Z toho všeho ho vyléčil čas, realita a jeden chybný krok, a tak teď tvrdne v rozpadající se Skelmorské všeobecné nemocnici, sešívá opilce a má náladu pod psa. K tomu se připlete ke krádeži v márnici a dostane tupým předmětem po své zvědavé hlavě.
Další nápor, tentokrát intelektuální, jeho hlava dostane, když přijde na nesrovnalosti v příjmové knize pacientů – v mozku mu začne šrotovat a ta jeho zvědavost spolu s touhou po pravdě ho donutí pátrat po osudu mrtvé pacientky. Co se stalo při převozu? A kam zmizelo tělo? Navíc mezi doktory na příjmu pohotovosti není mnoho ochoty se o záhadném případu bavit, právě naopak, a uhýbání a nervozita doktora Saracena jen utvrdí v tom, že tu o něco jde. Pátrá, pátrá, a nestačí se divit…

V příbězích o osamělých doktorech, odhalujících nějaké spiknutí ve vedení nemocnice/výzkumu/laboratoři, je McClure přeborník. Tato kniha (která už česky před lety vyšla s příhodnějším názvem Prokletí Skelmoru) je toho jasným důkazem. I když tady Saracen odhalí protivníka překvapivě rychle, nečekaně brzy je zastrašován a ohrožován – k takovým metodách obvykle dochází až ve finále knihy. Člověk se proto musí ptát, čím chce autor zaplnit „zbývající“ polovinu románu. Obavy jsou však bezpředmětné, očekávaný vývoj situace se totiž zvrhne úplně jiným směrem a teprve v druhé půlce knihy se do toho autor pořádně obuje. Skoro by se dalo říct, že jde o dvě různé knihy, natolik je předěl a rozdíl dramatický.

Dramatická je vlastně i celá druhá polovina, kde autor dovedl až téměř do krajnosti katastrofický scénář náhlé epidemie. Načasování vydání téhle knihy v době nejistoty ohledně různých smrtících chřipek bude patrně pouze náhodné. Není ale náhodou, že McClure si touto knihou utvrdil pověst děsivě realistického prognostika – kdykoli a kdekoli se může objevit ať už stará či nová nákaza, která za sebou zanechá spoušť. A to je tento román psaný v roce 1991! Až na jednu zmínku o španělských pesetách by to nikdo nepoznal. A nikdo by nepoznal ani to, že se jedná o příběh z autorova raného spisovatelského období, v pořadí třetí thriller ze současných více než dvaceti. Pokud si tady tedy pouze vybrušoval styl, jaké asi musejí být ty novější knihy?

Originál: Pestilence
Překlad: Jan Jirák
Vydal: Alpress, 2009;
www.alpress.cz
Edice Klokan
282 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.