Agatha Christie — Dokončený portrét (Andrew Norman)

agatha-christie-dokonceny-portretMilan Kundera tvrdí, že by za autora mělo mluvit jen dílo. Nabízí se tedy otázka, jestli se vůbec zajímat o osobní život autorů. Samotná Agatha Christie si zrovna nepotrpěla na publicitu a zájem novinářů, napsala nicméně šestisetstránkový Vlastní životopis, ve kterém řadu věcí ze svého života odhaluje. Má tedy vůbec smysl o ní ještě něco psát, když sama svůj život sepsala? Řada knih svědčí o tom, že zřejmě má. Jednou z nich je právě titul Andrewa Normana Agatha Christie — Dokončený portrét, který se navíc snaží osvětlit rovněž okolnosti autorčina záhadného zmizení v roce 1926, o kterém v její vlastní autobiografii zmínku nenajdeme. Jenže pouhé jméno autorky není zárukou toho, že bude kniha povedená.

Dokončený portrét, který Andrew Norman rozdělil do třiceti devíti krátkých kapitol, začíná Agathiným dětstvím, následují první nápadníci, svatba s Archiem, počátky její literární tvorby, manželská krize, která vyvrcholila autorčiným zmizením na jedenáct dní v prosinci roku 1926. Následuje autorovo vysvětlení, jaká by mohla být příčina Agathina zmizení. Poté, co je manželsví definitivně rozvedeno, pozornost je věnováná různým Agathiným zájmům jako cestování vlakem nebo poezie, závěr knihy se zaměřuje na seznámení s druhým manželem Maxem Mallowanem, archeologii a konec Agathina života.
Šikovný chlapík, chtělo by se říct. Kniha, která má i s poznámkovým aparátem sto osmdesát stran, a je v ní zachycen celý příběh Agathy Christie. Tady je třeba ale pozastavit se nad několika věcmi. Už nahlédnutí do poznámkového aparátu totiž ukazuje, že Andrew Norman čerpal především z Vlastního životopisu samotné autorky. Jako pramen používá i jiné knihy o životě první dámy zločinu, ale hlavním zdrojem je právě její životopis. Samozřejmě se tím nabízí otázka, jakou má smysl knihu číst, když jde sáhnout po samotném povídání Agathy? Nejedná se přece o složité filozofické dílo Imanuela Kanta, které by musel druhý „převyprávět“.

Je tu ale ono zmizení a právě tato část je co do pramenů rozhodně zajímavější, protože Norman cituje z tehdejších novin nebo třeba policejní dokumenty, a dokonce zde najdeme vyjádření i samotné autorky, které novinám ohledně svého zmizení poskytla roku 1928. Příhodné je určitě i jeho vysvětlení z lékařského hlediska. Jenže.
Agatha Christie kromě detektivních příběhů publikovala také romantické příběhy pod pseudonymem Mary Westmacott. Jedním z nich je i česky doposud nevydaný příběh Nedokončený portrét z roku 1934, kterého se Norman poměrně často drží, seč může, a uvádí zde paralely s životem Agathy Christie, její dcerou Rosalind či jejím prvním mužem Archiem. Ano, už pouhá anotace příběhu svědčí o tom, že se tu jisté podobnosti najdou, rozhodně ale není na škodu připomenout si Milana Kunderu. Autor koneckonců může čerpat ze svého života, ale  vždycky je třeba mít na mysli, že věci může různě překroutit, upravit, psát způsobem, který neodpovídá zcela realitě. Norman se ale chytá momentů příběhu, a i když používá jména postav příběhu, mnohokrát neopomene v závorce uvést, že ta postava je Agatha, Rosalind, Archie atd.

Vytknout je ale třeba i další věci. Několikrát je zde prozrazeno rozuzlení zápletek (i vrah je odtajněn!) a najdou se i různé faktické chyby.  Dvě různé Agathiny hry jsou zde zmiňovány jako jedna, slečna Marplová je zmíněna jako druhé já Agathy Christie, jednou je zde chybně uvedeno její první vystoupení ve Vraždě Rogera Acroyda, podruhé správně zmíněna Vražda na faře jako první román s touto amatérskou pátračkou a asi by se našly i další chyby – a i překvapující věci. Napadlo by vás, že v kapitole o Agathě Christie a vlacích nebude ani zmínka o Vraždě v Orient-expresu?

Korunku nepovedené knize navíc nasadil český překlad. Z bristké autorky detektivek Val McDermid se stal muž, ze samotné Agathy paní ChristieOVÁ, i když zrovna u ní je už snad zvykem -ová nepoužívat.
Otázkou zůstává, proč seriózní nakladatelství jako je Paseka, které navíc „objevilo“ Květu Legátovou a vydalo například také úspěšné Lichožrouty Pavla Šruta, vůbec vydalo takovou knihu. Přiznávám sice, že jsem členem Společnosti Agathy Christie, proto jistě ne zcela objektivní, ale prozrazení pachatelů a dělat faktické chyby zkrátka není něco zrovna chvályhodného.

Autor mohl mít dobrý zájem odhalit některé tajné okolnosti Agathina života, ale stejně tak mohlo jít jen o snahu vydělat peníze na jméně slavné autorky. Pokus shrnout na malém prostoru život a dílo Agathy Christie rozhodně není zavrženíhodný, Andrewu Normanovi se to ale alespoň podlé mého názoru nepovedlo zrovna úspěšně.

Originál: Agatha Christie. The Finished Portrait (2006)
Překlad: Stanislava Pošustová
Ladislav Horáček — Paseka, Praha a Litomyšl 2009
184 stran

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA