3x C. k. policejní komisař Pobuda (Jiří Slavíček)

Trojice detektivních příběhů z konce předminulého století nás zavede do pražských čtvrtí Holešovice a Bubny. Opět se setkáme s komisařem F. X. Pobudou, který bude řešit případ mrtvé ženy na kolejích, zastřelení úředníka za bílého dne a brutální vraždu mladé dívky.

Pár slov o autorovi

Než se stal Jiří Slavíček (narozen 1942) spisovatelem, vystřídal řadu zaměstnání. Dnes je autorem humoristických románů i knih pro děti, ale v poslední době se spíše věnuje detektivnímu žánru. Je patriotem pražských čtvrtí Holešovic a Žižkova, a tak se jeho historické detektivky odehrávají převážně v těchto lokalitách. V roce 2014 poprvé představil čtenářům skutečnou postavu komisaře Františka Xavera Pobudy (1827–1914), a to ve sbírce Případy c.k. policejního komisaře Pobudy. Poté se k této postavě ještě několikrát vrátil, například o rok později v románu Zločin v lázních Karlsbad. Tady Pobuda na čas pražské komisařství opustil a přesídlil ho do Karlsbadu, dnešních Karlových Varů. V loňském roce pak Jiří Slavíček vydal právě recenzovanou trojici detektivních příběhů, které se odehrávají v roce 1898 převážně ve čtvrtích Holešovice a Bubny.

Co vyšetřoval komisař Pobuda

První z příběhů (Případ amerikánské nevěsty) nás zavádí na počátek roku 1898 a komisař Pobuda v něm vyšetřuje smrt neznámé mladé ženy, kterou někdo uškrtil a nechal přejet vlakem, aby to vypadalo jako sebevražda. Případ se odehrává v době, kdy řada lidí z Čech i Slovenska toužila po novém životě v Americe. Tito lidé mnohdy museli svěřit svůj život a všechen svůj majetek osobám, které slibovaly, že zájemcům o vystěhování vyřídí vše potřebné.

Ve druhém detektivním příběhu (Případ administrátora daně potravní) vyšetřuje komisař smrt úředníka, který byl zastřelen za bílého dne v Letenských sadech. Jak se zdá, úředník měl řadu nepřátel a navíc se pohyboval mezi lidmi, kde bylo mnoho možností, jak obcházet zákony a něco si přilepšit. Aby komisař přišel všemu na kloub, musí se svými dvěma pomocníky, policejním koncipientem Nebeským a policejním praktikantem Rybičkou, nejprve rozkrýt obchodní systém v tehdejších Ústředních jatkách (dnešní Holešovická tržnice).

Třetí příběh (Případ ze sadů korunního prince Rudolfa) začíná nálezem surově ubodané mladé dívky nedaleko Letenského zámečku. Případ je o to smutnější, že dívka byla mentálně zaostalá, a tak její důvěřivosti a bezstarostnosti mohl využít kdekdo. Komisař musí se svým malým týmem nejprve pečlivě zrekonstruovat dívčiny poslední hodiny, aby přišel na to, kdo ji mohl sprovodit ze světa a proč.

Hodnota detektivní?

Co se týče detektivní linie, tady je třeba hned říci, že jde spíše o historické romány s detektivní zápletkou. Autor cítí, že má čtenářům stále co vysvětlovat, a tak často odbíhá k popisu toho, jak to tehdy fungovalo a co se kde nacházelo. Z historického či technického hlediska je to jistě zajímavé, ale poklidné tempo vyprávění tak spíše odpovídá duchu tehdejší poklidné doby (alespoň tak si ji většina z nás nejspíš představuje). Nečekejte velký spád, ani překvapivá odhalení nebo dramatické pronásledování zločinců. Příběhy spíše připomínají umělecký zápis několika soudniček.

Vše je vyprávěno dobovým jazykem, který nemusí sedět každému (včetně tzv. onikání). Je tu řada tehdy běžných výrazů, z nichž některé sice ještě dnes starší generace používá, ale řada z nich už dávno upadla do zapomnění a dnešní mladí čtenáři (nezajímají-li se o historii) je nejspíš nebudou vůbec znát (culifinda, kanafas, perka aj.). Naštěstí to nejsou termíny až tak důležité pro další pochopeni děje a jejich význam si lze většinou domyslet.

Vyšetřování prvního a třetího příběhu lze ještě jakžtakž považovat za zajímavé a lze u něho udržet pozornost. Zato druhý příběh je zamotaným vyšetřovaným spletitého případu – dnes bychom mohli říci – hospodářské kriminality. Je plný odbočujících pasáži vysvětlujících tehdejší problematiku potravní daně a provozu jatek, což bude asi atraktivní spíše pro obchodníky, co budou chtít vědět, jak to před více jak stoletím fungovalo.

Hodnota historická!

Ještě předtím než se začne odvíjet samotný detektivní příběh, nás autor v první kapitole seznamuje s tehdejšími Holešovicemi a Bubny, případně blízkým okolím. To jistě uvítají nejen milovníci období na konci 18. století, ale nejspíš i obyvatelé a znalci zmíněných čtvrtí. Ti se nejspíš neubrání srovnání s dnešními reáliemi.

Sice budete zvědaví na dobovou detektivku, ale nespíš stejně jako já neodoláte a sáhnete po nějaké encyklopedii či Googlu, abyste se o některých místech, tehdejších termínech či událostech dozvěděli víc. Jestli bylo záměrem autora pomoci oblíbeného žánru detektivky přivést čtenáře do možná méně známého historického období a vzbudit v nich snahu dozvědět se něco víc, tak se mu to rozhodně podařilo.

Během čtení je možné pozorovat, že se některé věci za více než sto let nezměnily. Ve Slavíčkových příbězích můžeme najít řadu prvku i ze současných románů – tlak na vyšetřování ze strany nadřízených, hrozbu předáni případu „někomu kompetentnějšímu“, problémy se státní byrokracií, nesmývatelný cejch kriminálníka, korupci nebo dvojí metr spravedlnosti.

V lehce nostalgické tónině vyprávění můžeme srovnávat leckdy stavebně vizionářské úvahy některých postav s realitou dnešních dnů. A opět podotýkám, že výhodu budou mít ti, kteří popisované lokality dobře znají. Pokud se k nim počítáte, máte bonus navíc. Idylicky popis je nejsilnější zejména v úvodu druhého příběhu, který začíná popisem květnové pohody v Letenských sadech (tehdy ještě Rudolfových). Myslím, že každý z nás by se chtěl do oné doby alespoň na chvilku přenést. Třeba jen na to jedno slunné odpoledne. Na druhou stranu ale autor tyto časy pouze neidealizuje – nezapomíná ani na chudé poměry v dělnických čtvrtích, zmiňuje tehdejší dramatické události (mj. střety sokolů s policií) a podotýká, že i tehdy byla místa, kam po setmění i strážnici raději chodili ve dvou a ozbrojení.

Škoda chyb a překlepů

Autorovi muselo dát obrovskou práci shromáždit pro své romány všechny dobové podklady. Jeho znalost poměrů a obliba tohoto období je markantní na každé stránce. O to více zamrzí, že tohle všechno kazí řada překlepů, gramatických, stylistických a logických chyb. A přitom by stačil jen pečlivý redakční zásah…

Při čtení obvykle neřeším překlepy a drobné chyby, které se dnes bohužel najdou v téměř každé knize. Tady je jich však tolik, že odvádějí pozornost od čtení:

  • Často chybějící uvozovky, díky kterým občas není jasné, která osoba vlastně mluví nebo jak to vlastně myslí.
  • Překlepy, které pobaví – například termín Mail-Order Bridge, což má být nevěsta z Evropy na objednávku ze zámoří, ale samozřejmě tam má být „Bride“ (nevěsta), nikoliv „Bridge“ (most),
  • Měnící se jména postav – jistý redaktor se někde jmenuje Čížek, o pár stránek dál je to pro změnu Čihák a na konci příběhu zase Čížek. Přitom je zjevné, že jde o jednu a tutéž postavu.
  • Záměna jmen s charaktery postav – v prvním příběhu se vyskytuje prokurista banky, který se jmenuje Rosenfeld, ten však stejným příjmením o pár odstavců dál oslovuje svého podřízeného pokladníka. O několik stránek později pak komisař pokladníka oslovuje také jako Rosenfeld, ale záhy se toho samého zeptá „Dívali se pořádně, pane Altwaser?“.

Detektivní záhada větší než vlastní Pobudovy případy

Na obalu knihy se uvádí, že se František Pobuda narodil v roce 1827, což koresponduje i s údaji na stránce Olšanských hřbitovů (http://www.hrbitovy-adopce.cz/verejna-sbirka/151-frantisek-pobuda.html). Kdyby se tedy tři případy popsané v knize odehrály skutečně v roce 1898, bylo by mu už 71 let a nejspíš by už byl ve výslužbě. Autor však někde uprostřed knihy píše, že je Pobudovi 55 let. Takže by se musel narodit až v roce 1838…

Nesrovnalosti jsou i v letopočtech, ve kterých se mají příběhy odehrávat. Anotace sice uvádí, že se všechny tři případy odehrály v roce 1898, nicméně v knize se hned na počátku druhého příběhu zmiňuje „předminulý rok 1891“, takže by se příběh musel odehrát v roce 1893, ještě před vraždou „amerikánské nevěsty“. Podle anotace jsou však jednotlivé případy řazeny v knize chronologicky. Jde tedy spíš o překlep v letopočtu, protože na jiném místě se píše, že se zavražděný stal administrátorem od května 1893 a pak jím byl po dobu pěti let. Tím pádem se těžko může příběh odehrát v roce 1893.

Na začátku třetího příběhu se píše, že mrtvou dívku nalezl jisty dělník v červnu 1897, ale na konci příběhu je zmínka o tom, že je srpen 1898 a od vraždy uběhly dva měsíce. S ohledem na chronologii příběhů zmíněnou v anotaci by se měl tento případ odehrávat po prvních dvou kauzách, takže správně je rok 1898 a v úvodu byl (další) překlep v letopočtu.

Ale aby to nebylo tak jednoduché… Podle údajů (dodaných autorem) na zmíněné stránce hřbitova odešel komisař do výslužby v roce 1892, tedy ve svých 65 letech, což by bylo celkem věrohodné. Pak by se ovšem příběhy nemohly odehrát v roce 1898. Kdy se tedy odehrály?

Záhadu můžeme objasnit alespoň zčásti, když řekneme, že „pachatelem“ je sám autor, který se nejspíš ztratil ve všech těch letopočtech a „spolupachatelem“ pak jistá redaktorka uvedená v knize, který mu z nich nepomohla ven.

Verdikt

Trojice historických románů s detektivní zápletkou bude lákavá pro milovníky konce 18. století a obyvatele čtvrtí, ve kterých se příběh odehrává. Milovníky detektivek možná zklame, protože se nedočkají žádného překvapivého odhalení. Vyprávění spíše připomíná dobový zápis vyšetřování a porušuje některá pravidla detektivek. Příjemně nostalgické vyprávění sráží ponechané chyby, které jsou patrně způsobeny vydáním ve vlastním nákladu a absencí redakční práce. V kontrastu s jistou historickou hodnotou je to škoda.

 

Text: Jiří Slavíček (2016)
Vydáno: ISLA-Jiří Slavíček, Praha (2016)
www.jiri-slavicek.cz
312 stran

Share Button

Související příspěvky:

1 komentář u 3x C. k. policejní komisař Pobuda (Jiří Slavíček)

  • Jsem moc rád, že vyšel tenhle text. Když loni Jiří Slavíček získal za knihu Zločin v lázních Karlsbad Cenu Jiřího Marka pro nejlepší detektivku roku, tak mě to mrzelo. Myslím, že v klání tehdy byly minimálně 3 nebo 4 knihy, které by si výhru zasloužily více. Slavíčkovu knihu jsem si tehdy půjčil v knihovně a jen letmo prolistoval a působila na mě dojmem špatně zredigovaného textu. Rozhodnutí poroty je třeba akceptovat, ale prostě myslím, že česká detektivka dokáže nabídnout víc než vzpomínku na časy císaře pána.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA