Detektivní hry (Agatha Christie)

Agatha Christie Detektivní hryPod lakonickým názvem Detektivní hry vydal Knižní klub trojici divadelních her Agathy Christie Past na myšiSvědkyně obžaloby a Pavučina (nejsou adaptacemi, které napsal někdo jiný podle jejích příběhů!). České vydání se dočkalo formátu s černými pevnými deskami, který ladí s vydávanými autorčinými romány a povídkovými sbírkami.
Na začátku je zařazena krátká předmluva se základními informacemi o obsažených hrách, kterou napsala předsedkyně Společnosti Agathy Christie Jana Ohnesorg. Hry jsou řazeny chronologicky podle toho, kdy byly uvedeny. Shodou okolností za sebou co rok v letech 1952, 1953 a 1954, ač každá vznikla jinak.

Past na myši
, která v listopadu oslavila 25 000. představení a 60 let od premiéry, má původ v krátké rozhlasové hře Tři slepé myšky. K 80. narozeninám královny Mary ji Christie napsala roku 1947 a pak rozšířila na stejnojmennou povídku (1948, nezařazena do anglických souborů). Svědkyně obžaloby byla původně povídka, zařazena do souboru Smrtonoš (1935, časopisecky už 1925) – dlužno dodat, že je považována za jednu z nejlepších povídek Christie a detektivního žánru vůbec. To Pavučina vznikla přímo pro divadlo a hlavní role byla psána na míru herečce Margaret Lockwoodové. Až roku 2000 byl publikován příběh v románové podobě, do které ho upravil christieolog Charles Osborne. Zároveň jako jediná vychází česky poprvé, a to v překladu zakladatele Společnosti Agathy Christie Jana Čermáka, ani nebyla česky dosud uvedena.
Ve všech hrách dojde ke zločinům, bez přehánění lze říct, že je každá jiná.

Past myši
 používá tradiční atributy královny zločinu, nejvíce zkrátka připomíná její klasické románové příběhy – díky odříznutému prostředí či záhadě s vraždou, podezřelými a vyšetřováním. Mladí manželé si otevírají penzion, kam se začnou sjíždět různí lidé. Kvůli sněhu zůstanou odříznuti od světa (jako byla odříznuta loď plující po Nilu či Orient-expres) a mezi nimi je zřejmě osoba, která již vraždila. Nechybí říkanka, tentokrát děsivá rýmovačka o třech slepých myškách, oproti prozaickým textům Christie také větší dávkou perfektního anglického humoru.
Ve Svědkyni obžaloby (v jiném překladu pod názvy Svědectví obhajoby aKorunní svědkyně) se pozornost netradičně soustředí na prokázání neviny. Ženatý finančně nezajištěný mladík je obviněn z vraždy postarší dámy, se kterou se náhodně seznámil a ona mu odkázala svůj majetek. Důkazy svědčí proti němu. U Christie rovněž netypicky dojde na scény ze soudní síně, ve kterých nechybí slovní právnické potyčky ve stylu Perryho Masona (což není tvrzení, že se autorka vědomě či nevědomě inspirovala).
Pouze se čtenáře neznalé zápletky Svědkyně obžaloby sluší upozornit, aby se vyhnuli seznamu postav na straně 92. Řešení zločinu přehled neprozrazuje, avšak je zde předem zbytečně naznačen určitý důležitý povedený moment zápletky.
Pavučinu knižní anotace charakterizuje jako „komediálně laděný kus se záhadnou vraždou“. Smát se zřejmě čtenář bude nejvíce a také si asi nejvíce odpočine. Oproti konverzování v Pasti na myši i typicky právnickým vtípkům ze soudní síně ve Svědkyni obžaloby jsou zde zdrojem zábavy spíše humorné situace a komické postavy. Pánové koštující víno, mladá manželka (ona postava ztvárněná herečkou Lockwoodovou), rozhádané služebnictvo a rovněž mrtvola, kterou je třeba odklidit. V sídle, kde společnost, opět christieovsky různorodá, pobývá, má totiž dojít k jakémusi politicky důležitému setkání.

Všechny tři detektivní hry je radost číst a nemá cenu řešit, jak se například postavy s provázanými osudy mohly objevit v Pasti na myši na jednom místě. V příbězích jsou propracovanější zápletky než v povídkách, které Christie napsala. Zároveň se dá jednotlivá hra přečíst rychleji než román – nejkratší Past na myši je obsažena jen na asi 80 stránkách.
Nabízí se argument, že na divadelní hry se má chodit do divadla. Scénické poznámky, kdo si kam sedl či odkud přišel, mohou vést k přeskakování. Právě psaný text však umožňuje setkat se se záhadami v původní, nijak neupravované formě, zatímco divadla se mohla rozhodnout k (třebas i drobným) zásahům do textů. Ostatně i scénické poznámky mají své místo – postavy jsou v nich charakterizovány, a tak se lze třeba dozvědět, že krásně teatrální pan Paravicini z Pasti na myši má vypadat jako Hercule Poirot ve větším vydání.

Detektivky Agathy Christie se na českých divadelních scénách stále hrají, například v Praze aktuálně její hry uvádí tři soubory. Nové knižní vydání her by mohlo některá divadla inspirovat k rozšíření diváckých obzorů z Pasti na myši a „Černoušků“ i na další kusy. Výborná Svědkyně obžaloby, možná nejlepší autorčin divadelní kus vůbec, či odlehčená Pavučina za uvedení rovněž stojí.

Originál: The Mousetrap (1952), Witness for the Prescution (1953), Spiders Web (1954)
Překlad: Edda Němcová (Past na myši), Lenka Uhlířová (Svědectví obhajoby), Jan Čermák (Pavučina)
Předmluva: Jana Ohnesorg
Knižní klub, Praha 2012
304 stran
V tomto souboru a těchto překladech první vydání
www.bux.cz
www.agatha.cz

Share Button

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Markéta Harasimová Poháry touhy
Přihlásit zpravodaj

REKLAMA